Článek
V Algotechu se denně zabýváme tím, co umělá inteligence udělá s firmami a jejich prací. Vedle technologií mám ale ještě jeden svět: skládám a nahrávám vlastní hudbu. A právě tam je otázka nahrazování lidí možná ještě zajímavější. Dokáže AI vytvořit píseň? Ano. Dokáže vytvořit píseň, které budeme věřit? Odpověď je už složitější.
O hudbě a umělé inteligenci jsem si proto povídal s Josefem Štěpánkem, jedním z našich nejlepších studiových kytaristů a producentů. Pepa nahrával kytary na mou první i druhou desku a společně dokončujeme třetí. Nevedli jsme tedy akademickou debatu nad tím, co by AI jednou teoreticky mohla zvládnout. Mluvili jsme o práci, kterou oba známe zblízka.
Pepa má za sebou přibližně pět set alb. Hudebníkem se přitom nestal úplně přímočaře. Kytaru si původně k Vánocům nadělil jeho otec s vysvětlením, že se bude hodit i jeho synům. Pepa potom vystřídal matematiku, filozofii a konzervatoř. Nakonec dopadl docela dobře, což může potvrdit mimo jiné šest Andělů za album Vladimíra Mišíka.
Píseň dřív, než se sejde kapela
Občas si hraju s generátorem hudby Suno. Zadám mu žánr, náladu a několik pokynů a během chvíle dostanu celou píseň včetně textu, aranžmá a zpěvu. Je to výrazně rychlejší než domluvit zkoušku s kapelou. Výsledek většinou není geniální. Kdyby ale zazněl v rádiu, část posluchačů by pravděpodobně vůbec nepoznala, jak vznikl. AI už dnes dokáže vytvořit velmi slušný průměr a tento průměr se bude dál zlepšovat.
Pepa ale připomněl, že podobných konců světa už hudba zažila několik. Když přišly programy napodobující nástroje, měla skončit kytara. Když se nahrávání přesunulo do počítačů a obývacích pokojů, měli skončit studioví muzikanti. Některé způsoby práce skutečně ustoupily, hudba ale kupodivu přežila. AI podle něj přinese další zvuky, barvy a možnosti. Pořád však musí být někdo, kdo pozná, které z nich stojí za další práci.
Demo nevhodné na první rande
Naše společná tvorba obvykle začíná velmi jednoduchou nahrávkou, kterou doma natočím na telefon. Je to materiál, který bych nepustil ženě na prvním rande. Pepa a další muzikanti si ho ale vezmou do studia a začnou zjišťovat, co se v něm vlastně skrývá. Písničku hrají, mění její rytmus, hledají barvy a přemýšlejí, jestli má hudba přidat energii, nebo raději uhnout textu z cesty. Tvorba totiž není jen schopnost vyrobit nápad. Ještě důležitější je poznat, který rozvíjet a který bez lítosti zahodit.
Také tady mi AI občas pomáhá. Když se při psaní textu zaseknu, dokáže nabídnout slovo nebo spojení, které mě samotného nenapadlo. Nikdy za mě nenapsala celou píseň, ale několikrát mě vytáhla z úzké uličky. Čím více návrhů ovšem dostaneme, tím důležitější bude vlastní vkus. Bez něj budeme mít jen velmi rychle vyrobenou hromadu možností.
Každý žánr má svou pózu
Umí nás AI dojmout, když sama nic necítí? Pepa správně upozornil, že nejspíš ano. Nemusí být smutná, aby se naučila, jak zní smutná píseň. Stačí jí dostatek příkladů toho, co lidé označují jako dojemné, radostné nebo melancholické. Mnohem hůře se ale napodobuje autenticita. I po stovkách natočených alb musí Pepu práce ve studiu skutečně bavit. Jinak podle něj výsledek nefunguje. Platí to napříč žánry. Rapper má svou pózu, folkař také. Ne každý písničkář totiž tráví všechny víkendy na vandru. Podstatné je, zda posluchač věří příběhu, který mu interpret vypráví. Technicky dokonalá skladba bez vlastního názoru snadno zapadne. Nedokonalou, ale uvěřitelnou píseň si lidé začnou zpívat. A dostat vlastní skladbu k táboráku je stále vyšší meta než dokonale vyčištěný zvuk.
Čtyři minuty kytary a jeden špatný mikrofon
AI přitom nemusí hudbu přímo vytvářet, aby byla užitečná. Do své písně Mám svý chyby jsem si prosadil opravdové kytarové sólo. Vyrůstal jsem na Olympiku a alespoň v jedné skladbě jsem ho zkrátka chtěl. Při živém vystoupení ho Pepa protáhl přibližně na čtyři minuty. Jenže koncertní záznam pokazil špatně nastavený mikrofon, který nabral téměř všechno kolem. Pomocí AI se podařilo jednotlivé nástroje ze zvukové směsi oddělit a nahrávku zachránit. Člověk sólo vymyslel, člověk ho zahrál a AI po nich uklidila technický nepořádek. Takové rozdělení práce mi dává smysl.
Stejně to vidím i ve firmách. AI může připravovat varianty, zpracovávat rutinní úkoly a nacházet souvislosti, kterých bychom si nevšimli. Směr, výběr a odpovědnost ale zůstávají na člověku. Jako schopného člena kapely bych AI bral už dnes. Do role frontmana bych ji zatím nestavěl.
