Článek
Vánoce jsou jedním ze dvou největších křesťanských svátků, spolu s Velikonocemi propojují život a smrt, naději a vzkříšení. První Vánoce byly jednoduché, duchovní a liturgické. Nešlo o rodinný svátek, ale o církevní slavnost zaměřenou na Kristovo narození, bohoslužbu a biblické texty.
Podle křesťanské tradice se Ježíš narodil v Betlémě. Marie a Josef tam přišli kvůli sčítání lidu vyhlášeném císařem Oktavianem Augustem. Protože pro ně nebylo místo v hospodě, uchýlili se do chléva. Tam Marie přivedla na svět Ježíška a položila ho do jeslí. V noci se na blízkých pastvinách zjevili pastýřům andělé a oznámili jim, že se narodil Spasitel. Pastýři se proto přišli miminku poklonit. Brzy dorazili také tři mudrci z Východu, kteří podle hvězdy poznali, že se narodil výjimečný král. Jako dary mu přinesli zlato, kadidlo a myrhu. Tento příběh symbolizuje naději, světlo a pokoj, které má narození Ježíše přinést celému světu.
Nejstarší doložené slavení Vánoc 25. prosince pochází z Říma z roku 336. Křesťané slavili i dříve, ale nejednotným datem, někde to bylo například 6. ledna. (Lednové oslavy Vánoc přetrvaly v těch částech pravoslavné církve, které se řídí juliánským kalendářem.) Od 4. století se 25. prosinec ukotvil jako hlavní datum, zřejmě i jako křesťanská alternativa k římským pohanským svátkům zimního slunovratu. Náplň těchto prvních oslav byla odlišná od našich dnešních: slavení se soustředilo na mši, která mohla být v noci i brzy ráno. Křesťané se někdy účastnili procesí k bazilikám, zpívaly se latinské liturgické hymny. Až mnohem později se objevily jesličky/betlémy, bývá s nimi spojován František z Assisi ve 13. století.
Až kolem roku 1500 se v některých německých městech objevily první vánoční stromečky. Byly malé a jednoduše zdobené jablky, ořechy, perníčky, později papírovými, slaměnými, dřevěnými či skleněnými ozdobami. Původní tradice možná navazuje na starogermánské zvyky – zdobení stromů a větví při zimním slunovratu. První zmínka o ozdobeném stromku v domě pochází z Brém z roku 1570. V dalších stoletích se tato tradice postupně šíří, do Čech se dostala až později, první stromek v Praze postavil roku 1812 ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Teprve koncem 19. století je běžný v celé Evropě. V nejchudších chalupách ale často visela jen ozdobená větvička.
Co se týče dárků, ty pro děti se začaly objevovat od 16. století. Tehdy také Martin Luther podpořil zvyk, aby dárky nosil Christkindl/Ježíšek a aby se dávaly o Vánocích, nikoliv jen na Mikuláše. Moderní slavení Vánoc se stromečkem, dárky a v rodinné pospolitosti počíná s 19. stoletím.
Jídlo o Štědrém večeru bývalo půstové, bez masa. Nejčastěji to byla houbová omáčka, kuba, brambory, luštěniny. Pokud vůbec, děti dostaly malý jedlý dárek (jablko, perníček, ořechy), případně rukodělný výrobek. Vrcholem dne byla půlnoční mše, svátek byl oslavou narození Ježíše jako spasitele, oslavou naděje. Zároveň ale z minulých dob přetrvávalo mnoho pohanských zvyků spojených s věštěním, ochranou domu a hospodářským rokem (házení střevíce, krájení jablka, pouštění lodiček z ořechových skořápek).
Od konce 19. století v bohatších rodinách začaly být oslavy Vánoc stále okázalejší. V některých domech měly i více stromků, ozdoba byla bohatá – svícny, věnce, papírové a skleněné ozdoby, krajky, pozlacené řetízky. Měšťané pekli již od 18. století cukroví: z másla, ořechů, medu a koření. Mezi tradiční druhy u nás patří vanilkové rohlíčky, linecké, medové perníčky, pracny, v horských oblastech boží milosti nebo oplatky.
Tradice se měnily, některé zanikly a jiné nově vznikly, ale podstata zůstává stejná: Vánoce jsou svátkem světla uprostřed tmy, symbolem blízkosti, dobroty a víry v to, že i v nejtěžších chvílích může přijít nový začátek.
Zdroje:
Wikipedie.cz
Nový zákon
PASTÝŘÍKOVÁ, Jitka. Vánoce: historie, zvyky, tradice. 2. vydání. Ilustroval Zdeňka KREJČOVÁ. V Praze: Fragment, 2022. ISBN 978-80-253-5866-5.
RICHTER, Stanislav. České vánoce. Praha: Nakl. Lidová demokracie, 1957.
Keramický betlém
