Bat vyhlíží v kotci nového páníčka. Chtěli ho utratit, Voříškov mu dal šanci

Veterinářka tehdy místo injekce vzala telefon a kontaktovala Voříškov. Bat má lupus, tedy autoimunitní onemocnění. Když ho něco bolí, je nesvůj a může i kousnout. Na svou nemoc bere léky. „Případného nového majitele bychom byli schopni finančně podporovat,“ říká Verča z útulku. Bata si loni adoptovala dobrovolnice, která ho původně chodila jen venčit. Zjistila ale, že na pejska nemá tolik času, a tak tenhle fešák putoval zpátky. Potřebuje citlivého páníčka, který pochopí jeho nemoc a bolest.

Další, kdo čeká ve Voříškově na nový domov, je severská princezna Shanty. Je to šestiletá kříženkyně huskyho a malamuta. Do Voříškova se poprvé dostala v únoru 2024. Krátce na to se jí ujali noví majitelé, ale utíkala jim ze zahrady. Tak ji po roce vrátili. S pořádnou nadváhou. Její touha po volnosti je opravdu obrovská. Miluje dlouhé toulky přírodou za každého počasí. Shanty hledá aktivní páníčky. Když budou mít děti a zahradu, je pro ně takhle miloučká fenka jako dělaná.

Ve Voříškově dostávají novou šanci zlomené zvířecí duše. Díky partě nadšenců, kteří na zelené louce vybudovali unikátní útulek. Týraným a opuštěným zvířatům pomáhají měnit návyky a učí je znovu věřit lidem. To čeká i desetiletého Idaha. Ve Voříškově je od loňského října. Jeho majitelka musela do nemocnice a rodina ho chtěla nechat utratit. Tohle je vděk za 10 let lásky? Je mi z toho smutno.

Tenhle louisiánský leopardí pes má navíc od rána bolesti. „Vypadá to, že to jde od zad. Podlamují se mu nohy,“ přemýšlí nahlas Verča. Uvažuje nad sedací. Je ale víkend a veterináře tam asi nedostanou. Jinak je Idaho mazel a povaleč, který se zároveň těší na každou procházku. Moc mu držím palce. Aby se brzy uzdravil a našel člověka, který ho bude milovat.

Kromě opuštěných a týraných psů žije ve Voříškově kráva Jitka a kobylka Vivinka. Obě čekal smutný osud: měly skončit na jatkách. Pracovníci Voříškova jim tady prodlužují život. S Verčou se na ně jdeme podívat. Překvapuje mě, že zvířata nejsou v boxích, ale volně se pohybují v ohradě. „Našim svěřencům umožňujeme pohyb. Naléváme jim tím čerstvou krev do žil, vracíme jim chuť k životu a důvěru v člověka,“ vysvětluje mi Verča.

Do Voříškova chodí dobrovolníci, kteří můžou vyvenčit některého z pejsků. Od loňska sem jezdí například paní Jana z Prahy. Pravidelně venčí Makiho. Je to její láska, protože jí pomohl vypořádat se s těžkou životní situací. A o tom to přesně je: pomáháte tu nejenom opuštěným zvířatům, ale často i sami sobě. Alena sem občas přivede i svého pětiletého syna a venčí pejska spolu. Dává mu tak krásný vzor.

V útulku je čím dál tím víc zvířat, proto provozovatelé odkupují ještě sousední pozemek. Chtějí ho využít jako oplocený výběh pro pejsky. Pokud jim chcete pomoci, můžete přispět na účet 2800485041/2010 s variabilním symbolem 140083. Každá koruna pomáhá Voříškovu zachraňovat další zvířecí životy.