Článek
„Nezlobte se, že šišlám, ale minulý týden jsem si nechala vytrhat zuby. Až se to zahojí, chci si pořídit nové,“ usmívá se rozpačitě Věra, třicetisedmiletá maminka tří dětí, když mě vítá v Azylovém domě Gloria. Na rozhovor nemá moc času – všude kolem pobíhají její potomci: tříletá Josefínka, druhák Lukáš a třeťačka Adélka.
Je první školní den, školákům přišel požehnat kněz a maminky všem připravily malé slavnostní posezení. „Víte, kdo pekl ten medovník?“ ptá se mě zvědavě Lukášek. „Ty?“ hádám. Chlapec vrtí hlavou a hrdě ukazuje na maminku. Na školu se těšil, hlavně na matematiku. Hned první den si v nové třídě našel kamaráda a je nadšený z toho, že vedle školy je velké hřiště. Doma ale pořád zůstává jeho svět Pokémonů a Minecraftu.
Adélka, jeho o rok starší sestřička, má na slavnostní den oblečené krásné šaty. O škole mluví méně, jen špitne, že ji také baví nejvíc matika. Nejraději prý ale pomáhá mamince s Josefínkou. Tahle holčička prozkoumává vše, co jí přijde do cesty.
Útěk od násilí a hledání bezpečí
Věra s dětmi přišla do Glorie letos na jaře. Za sebou měla těžké rozhodnutí – odejít od partnera, který ji týral.
„Nemám žádné zázemí. Vyrůstala jsem v dětském domově. Neměla jsem s dětmi kam jít,“ vzpomíná na letošní duben. Na chvíli našla přístřeší v jiném azylovém domě, z toho ji ale -kvůli malému prohřešku- vyhostili. „Kdyby nás nevzali tady, děti by skončily v dětském domově,“ říká tiše. Vedoucí Azylového domu Gloria, sestra Imelda Jana Hrdličková, dodává: „Naštěstí jsme měli místo. Naším cílem je udržet rodinu pohromadě – a to se podařilo.“
Krok za krokem k samostatnosti
První velký úkol byl jasný: najít dětem školu. Azylový dům maminkám pomáhá, ale současně je vede k samostatnosti.
Věra si proto sama sepsala seznam patnácti škol v okolí a začala je obtelefonovávat. Nakonec našla jedinou školu, která měla místo, a děti přijala.
„Azylový dům je pro maminky s dětmi přechodná stanice,“ vysvětluje sestra Imelda. „Pomůžeme jim tady s vyřízením sociálních dávek, nabídneme materiální pomoc a především podporu sociálních pracovníků, kteří maminky doprovázejí na cestě k osamostatnění.“
Přestěhovat se z Moravy do Prahy nebylo pro nikoho z nich jednoduché, ale krok za krokem si zvykají. V létě byli poprvé v pražské ZOO, Lukáškovi se nejvíc líbil lev.
Podpora Glorie a nadace Agel
V létě dostala Adélka doučování, oba starší sourozenci pak díky podpoře nadace Agel odjeli na letní tábor. Stejná nadace nakoupila i školní tašky, pomůcky a boty.
„Maminka umí hospodařit, vařit a postarat se o děti. Až si zvyknou ve škole, začneme jí hledat bydlení. Věřím, že si ho zvládne udržet,“ hodnotí sestra Imelda.
Rodina pohromadě
Pro Věru je tento školní rok symbolem naděje. „Hlavní je, že jsme spolu,“ říká a pohladí Josefínku po vlasech. V očích má únavu, ale i odhodlání. V září začíná nový školní rok – a pro ni i nová naděje.
