Článek
Chtělo by to něco ženského, něco, co zakryje nedostatky a naopak zvýrazní přednosti. Všechny moje cesty do obchodních center ale dopadlay stejně: V tom množství hadrů jsem si nevybrala a nakonec jsem nesla domů něco synovi nebo kocourovi.
Na léto jsem si vyhlédla pěkný šatičky. Nebyly nejlevnější, a tak jsem se chtěla ujistit, že mi opravdu padnou. Do obchodu mě proto doprovodili mí dva kamarádi. O generaci mladší a poněkud, řekněme… extravagantní. Prodavačka taktně naši trojici raději nekomentovala.V kabince jsem se svlékla do spodního prádla a kamarádi mi začali nosit outfity. „Tohle ti fakt sluší. Pokud si to nekoupíš, už ti nikdy radit nebudu“, začal naoko vyhrožovat Štefan. Nakonec odcházím s jedním modelem, ve které jsem se cítila dobře. Je nadčasový, takže ho unosím i letos.
Později poznávám Irenu Vokrojovu. Módní poradkyni, která koukne a vidí. Má druhé prostě v oku. Je v obraze a zná trendy. Na úvod po mně chtěla, abych jí poslala fotky všeho, co nosím. Včetně bot. Jsem minimalista, takže toho moc nebylo. Na osobní schůzce každý kousek probíráme. Většinu mi schválí, doporučí ale jiné, lepší kombinace. „A tahle bunda je jako co?“ ptá se a ukazuje na moji novou červenou koženou bundu. „No… ta barva mi rozzářila obličej a hodí se k džínám i šatům,“ špitnu. Irena mi naznačí, že ji mám buď vyhodit nebo odnést do charitativního obchůdku.
Pak dělá seznam toho, co je v mém šatníku potřeba doplnit. Důraz klade na to, aby se vše dalo je kombinovat. Řeknu jí můj finanční limit a vyrážíme do obchodů. Já jsem v kabince a Irena mi nosí oblečení. „Tak tohle já nosit nikdy nebudu“, protestuju, když se nasoukám do dlouhé džínové sukně. „A tuhle košili už vůbec ne,“ odmítám. Irena je ale viditelně spokojená a nosí mi další kousky. Ty už jsou podobné mému stylu. Nakonec se nechám přesvědčit a sukni ke kotníkům spolu s halenkou a tričky si kupuju. Jarní kabát ale rázně odmítám, připadám si v něm jak vojanda. OK, Irena respektuje mé pocity a přináší bomberovou bundu. Překvapuje mě, jak s novou černou sukní jde dohromady. A co víc: v zrcadle vidím úplně novou ženskou:)
Den s módní poradkyní
S Irenou jsme strávily v obchodním centru dvě hodiny. Vešly jsem se do mého finančního limitu a já odcházím s dvěma obřími nákupními taškami. Kolegové mě v práci druhý den nepoznávají a já si po pár dnech zvykám na nové outfity. Mimochodem tu sukni, co jsem „ani náhodou nechtěla“, jsem nakonec nosila celý rok. Cítila jsem se v ní tak dobře, že jsem si šla koupit ještě jednu v jiné barvě.
S Irenou už vyrážíme na nákupy pravidelně. Sejme ze mě nerozhodnost a já vím, že s ní nesáhnu vedle. Učí mě oblečení správně kombinovat. Díky ní jsem přestala v létě nosit kraťasy a nahradila jsem je šaty. Jen ty růžové jsem teda odmítla. I když mě Irena utvrzovala v tom, že jsou super. Jenže já bych si v nich připadala jako bonbónek. „Za rok do nich půjdeš, uvidíš“ řekla mi chápavě. I já vnímám, že jsem při nákupech stále odvážnější.
V lednu jsem si Irenu vzala i do optiky. Potřebuju brýle, klasické i sluneční dioptrické. Po hodině jsme vybraly oboje. Už se mi vyrábějí.
Podělím se s vámi o základní zásady módní stylistky:
- světlé barvy k obličeji omlazují
- tmavé barvy umí zúžit problematické partie
- investujte do bot a kabelek
- správná velikost oblečení je základ (raději volnější, ne menší)
- tělové silonky jsou no go
Více nežli trendy by měl šatní obsahovat kvalitní a nadčasový základ. Pokud však letos chcete být in, oživte své kousky o barvu roku je moca mouse.
Kromě módy pomáhá Irena Vokrojová měnit i pohled na svět dospělých lidí s mentálním znevýhodněním. V rámci svojí, dnes již populární akce Bazaarek seznamuje její návštěvníky se Společností DUHA.
