Článek
„Zalij prosím horkou vodou ty granule,“ dává mi první úkol Nora.
V přípravně je kolem dvaceti misek se snídaní pro pejsky. Zalévám vodou a míchám, aby si nespálili čumáčky. Pak následuje krmení „divoké zvěře“.
Krmení divoké zvěře
Minimálně hodinu necháváme misky v kotcích. Pejsci musí být v klidu – kdybychom k nim šli hned, začali by skákat a mohli by si způsobit torzi žaludku.
Beru si na starost mytí použitých misek. To se dělá průběžně celý den. Přidají se věci od koček a na závěr se tahle místnost ionizuje.
🐈 Koťátka, která učí trpělivosti
S dobrovolnicí Ivou jdeme ke koťátkům. Tomík a Rózinka jsou černí a hraví. Než Tomíka vrátím do vyčištěného kotce, hrajeme si.
„Jé, vy jste to udělala blbě – ten kotec musí vypadat stejně jako před úklidem,“ říká mi Iva. Neskenovala jsem si, jak vypadal. Prostě jsem ho vyčistila a vrátila propriety… takže jsem Ivě akorát přidělala práci – musí to po mně předělat.
Snídaně pro pejsky. Všimli jste si jména pejska č. 1?
Od hravých koťátek se přesouváme k polodivokým kočkám. Jsou den po kastraci. Až se zahojí, vrátí se na místo odchytu. Tuhle práci nezvládnu. Vadí mi zápach a Ivě s úklidem nepomůžu.
Za loňský rok nechal DogPlanet vykastrovat 321 koček. Je to záslužná práce, ale finančně náročná. Proto holky založily sbírku: donio.cz/kastrace-mene-utrpeni.
🧡 Návštěva, která hřeje u srdce
Zazvoní zvonek. Přicházejí Jiří a Eva – manželé, kteří si v létě adoptovali Máju. Roční fenku, která se toulala a byla už asi ve čtyřech rodinách.
Jiří a Eva přijeli ukázat Máju
Manželé z Báště u Líbeznic na ni mají očividně dobrý vliv. Mája je poslouchá a vypadá šťastně. „Před dvěma lety jsme pochovali labradora. Odolávali jsme, ale vnučky nás jednou vzaly sem a bylo rozhodnuto,“ vypráví Jiří.
„Včera se mnou sledovala celé derby,“ směje se. (Pro fotbalové fanoušky dodávám, že zápas dopadl 1:1.)
🧽 Když „klidný den“ znamená dvanáct hodin práce
Jdu čistit kotce. Iva pokaždé vyvede pejska na zahradu a já mu všechno vyklidím, vyluxuju, vytřu a pelíšek buď vrátím, nebo vyměním. Začínám být unavená — do rána jsem se nezastavila.
„No a to je dneska klidný den,“ směje se šéfová Jitka. Právě dorazila a přivezla nám domácí bramboračku. Jindy ještě jezdí na veterinu a na odchyty. Náročné bývají i víkendy. Dobrovolníci si chodí pro „své“ pejsky, aby je vyvedli na procházku a dveře se v útulku netrhnou.
🐕 Devět retrívrů a jeden Balík na cestu
Odpoledne mě čeká sbírání bobků na zahradě. Jsem v části, kde je devět retrívrů, o kterých jsem psala zde. Tahle práce je klidná, ale moc mi nevoní 🙂
V druhé části zahrady si Nora hraje s Balíkem. Správně se jmenuje Balů a je to čtyřletý kříženec, poslušný a citlivý. Je na něm vidět, jak strašně moc touží po lásce.
Balů „Balík“ čeká na lásku
Původní majitelé se o něj zřejmě starali dobře. Nechápu proto, že když se stěhovali, nechali ho v pronajatém domě. Možná ho jen zapomněli a vrátí se pro něj?
Balík miluje dobré jídlo a jízdu autem. Je to zkrátka Balík na cestu – a moc bych mu přála, aby Vánoce už trávil jinde. Ideálně u člověka, který má zahradu. Ale neměl by ji jen hlídat. Potřebuje procházky, mazlení a cvičení. Jen druhé psy nemusí.
Každý den tu pracují dva lidé. Mají můj obdiv.„Je to dřina, ale má to smysl. Když večer odcházím, vím, že všichni útulkáči jsou najedení a čistí,“ loučí se Iva.
