Dům ti řekne, co máš dělat. Jen ho musíš poslouchat

Dlouhý stůl, který spojuje

Do žita jsme zašly s Petrou. Dali jsme si kávu a koláček. Ke stolu si přisedl muž, kterého jsem znala od vidění. Vadilo mi, že k němu sedím zády. Napravila jsem to – a tím dala signál, že si můžeme povídat všichni tři.

Petra zrovna zmínila kombuchu a on se zajímal o to, jak ji pěstuje. Jmenuje se Jarda, je restaurátor a má ateliér v nedalekých Liběšicích.

Přesně takhle má fungovat dlouhý stůl – jako místo, kde si lidé začínají povídat.

Od reklamy k peci

František býval kreativním ředitelem v reklamní agentuře, jeho žena Líba socioložkou. S dcerou Vanesou se před šesti lety přestěhovali do Úštěka – malebného městečka s gotickými štíty a podloubími.

Staré pohlednice jim prozradily, že dům v minulosti býval pekárnou Josefa Rösslera.

Komunitní snídaně pod podloubím

Zpočátku se v Úštěku cítili jako „náplavy“. „V Sudetech nejsou lidé moc sdílní,“ říká Líba. Časem si ale do života přivedli podobně naladěné přátele. Založili spolek a začali chodit na komunitní snídaně.

Ty se konají v podloubí prvních dvou štítových domů na náměstí. Každý něco uvaří, upeče. Přisednout může kdokoli – i když místní se prý často stydí.

„Jednou jsme začali ráno a skončili v půl sedmé večer,“ směje se František. Zná podobné akce ze zahraničí. Jídlo zkrátka spojuje lidi.

Dům, který si řekl o pec

Z původní komunitní aktivity vznikl nápad otevřít pekárnu.

„Dům ti řekne, co máš dělat. Má čas, spoustu času. Může čekat, až dozraješ, až ti dojde, že mu máš vrátit jeho původní, už téměř zapomenutý život. No a tak jsme poslechli,“ říká František.

Ve dvaašedesáti letech si udělal rekvalifikační kurz pekaře a postavil pec. Chtěli přijít s něčím originálním – a tak začali péct žitný chléb.

„Rehabilitujeme žito. Náš chléb je jen z mouky, vody a soli,“ říká hrdě František. Peče ho na dřevě a prodává čerstvý ve tři odpoledne. Aby si na něm pochutnali ti, co se vracejí z práce.

Po 14 letech v Londýně, kde studovala fotografii, se do Čech vrátila Františkova dcera Nina. Zapojila se do rodinného projektu – pomáhá s pekárnou a zároveň se stará o galerii fotografií, která je součástí prostoru.

Místo, kde se potkávají příběhy

V bistru si mohou hosté pochutnat na netradičních polévkách a produktech od místních výrobců – kávě, vínu, pivu. Všechno je navíc s příběhem. Zalistovat si tu můžete v unikátních knihách z regionu, které jinde už neseženete.

Za pekárnou stojí starý špejchar, kdysi dřevostavba na spadnutí. I z něj manželé vybudovali kouzelné místo s dechberoucím výhledem. Netradiční stoly František vyrobil z díží na těsto.

„Chtěli jsme tu vybudovat něco, co může fungovat i v zapadlém Úštěku. Něco nečekaného,“ prozrazuje. A podle mě se jim to povedlo. Protože od jejich dlouhého stolu se mi opravdu nechtělo vstávat.

Zrezavělý stroj na rohlíky

Ze suterénu vytáhli starý, zrezavělý stroj na rohlíky.

„Zatím je to rekvizita, ale když nám někdo ukáže, jak se s ním pracuje, rádi se to naučíme,“ vyzývá čtenáře František na rozloučenou.