Komu sežrala svačinu nevím. Já s ní jsem šťastná. Seznamte se s Harpunou

Možná bych byla ideální pejskař. Ve volnu ráda výletím, pravidelné už se staly mé výšlapy na Milešovku, Hazmburk, Kalich a další kopce v okolí Úštěka. Často chodím sama, je to pro mě relax. Všímám si detailů, které bych, ve společnosti někoho jiného, nejspíš přehlédla. Napadlo mě ale, že bych si mohla pořídit čtyřnohého parťáka. Na druhou stranu si uvědomuji, že zvíře je závazek na několik let. A já bydlím v paneláku a trávím poměrně dost času v práci. Takže stále váhám. Nehledě na to, že se mnou domácnost sdílí Lord. 15letý kocour, který by nového člena rodiny nepřijal.

Loni jsem si proto pejska vypůjčila. Na víkend. Vybavená granulemi, dobrotami za odměnu, dvěma pelíšky, a hlavně cestovní lahvičkou s vodou. Byla jsem trochu nervózní. „Vydrží cestu v autě v klidu? Nezdrhne mi? Nebude se jí stýskat po páníčkovi?“ ptala jsem se sama sebe. No, přinejhorším se vrátíme dřív, dokud to nevyzkouším, nebudu vědět. Obávala jsem se trochu i reakce okolí. Nebudou se jí lidi bát? Přece jen, tahle rasa dostala nálepku „bojové plemeno“.

Byl srpen, horko. Chatu mám u rybníka. Nejdřív do něj bázlivě vlezla, napila se a zdrhla. Druhý den už mi připomínala plavení koní, z vody jsem ji nemohla dostat. Třetí den vylezla zelená. Byly už sinice:) Byla šťastná a já s ní. Posílala jsem fotky a videa páníčkovi, aby věděl, že jeho poklad je v pořádku.

Harpuna se ode mě nehnula na krok. Poslechla mě na slovo. Někdy jsem ho ani nemusela říct nahlas. Stačil pohled a hned věděla. Očividně je výborně socializovaná a vychovaná. Celý den byla v pohybu. Lehla si na vteřinu a hned byla zase na nohou. Když po celém dnu usnula a já se malinko hnula, už byla zase na nohou a v pohotovosti.

V noci usnula v křesle. Byla jsem nekompromisní: Do postele NE! Jak myslíte, že jsme se ráno probudily? Myslím, že tu noc jsem se na chatě vyspala nejlíp za celou sezonu. Nebála jsem se a bylo mi teploučko:) Dokonce mi nevadilo ani její chrápání.

Díky procházkám s Harpunou jsem našla ráj na zemi. Doslova. Máme ho hned za kempem, ve kterém mám chatičku. Je to místo, kde doslova zenuju a zjišťuji, že už ke spokojenosti nic a nikoho jiného nepotřebuji.

Když pominuly horké srpnové dny, vydaly jsme se s Harpunou na Helfenburk. Už z dálky se ozýval křik a bubnování. Pak se k nám kutálely ponožky srolované do balíčku. V plném proudu byla tradiční akce dobývání hradu. Dávám Harpunce raději vodítko, nevím, jak na takové množství lidí zareaguje. Pak ji ale zase pouštím na volno, a kochám se. Na trávě leží spacáky, asi tu děti na dnešek spaly, pomyslím si. Fotím si okolí a vidím Harpunu, jak vylézá z jednoho spacáku. V tlamě má alobal, který zkušeně rozbaluje. Zdrhá s toustem. Nevím, co mám dělat. Zabalím druhý toust a zastrčím ho zpátky do spacáku. Napadne mě přidat Fidorku, ale přijde mi to blbý. I když představa, jak majitel spacáku nejde uvnitř místo toustu sušenku, mě pobaví… zřejmě by začal věřit na kouzla a čáry. Sušenku si nakonec sním sama, v duchu se dítěti omlouvám a přivazuju olizující se Harpunu na vodítko. Dneska budeš bez večeře, vyhrožuju jí. Pak ale vyměknu.

Na našich procházkách mě fascinovalo, že kolem nás mohl projít kdokoliv i proběhnout jakýkoliv pes. Harpuna se držela pouze mě. Byla jsem celý její svět. I reakce na ni byly skvělé. Děti si ji chtěly pohladit, starší lidé se zajímali, co je to za plemeno. Víkendy s ní patří k nejlepším, co jsem loni zažila. A jak jen to bude možné, beru si ji zase!

A co říká o tomhle plemeni wikipedie?

Je to středně velké, krátkosrsté psí plemeno původem z Anglie, jehož příbuzným je americký stafordširský teriér.

Stafordširský bulteriér na první pohled vypadá jako „tvrdý pes“, ale ve skutečnosti je to citlivý, milující, hravý a veselý společník, který vyniká oddaností a láskou k lidem.

Tento pes je velmi oddaný a dobrácký. Svou rodinu miluje, rád si hraje, zejména velice miluje děti – v zemi původu je přezdíván jako „Baby dog.

To můžu podepsat. Napište mi, jaké zvíře máte vy a co s ním zažíváte.