Článek
Podpora jako spouštěč závisti
V naší společnosti se podpora v nezaměstnanosti často chápe jako nezasloužený luxus. Jako by šlo o prázdniny, na které se skládají všichni ostatní. Realita je ale jiná: podpora je krátkodobá, omezená a často sotva pokryje základní potřeby.
Reakce některých čtenářů na můj článek byly velmi ostré:
„Myslím si, že paní lže, protože podpora je stropovaná.“
„Dobrá PR, pisatelka je z ÚP nebo MPSV?“
„Výborně, další vyžírka na obzoru. A takových tu živíme desetitisíce.“
Stačilo napsat, že jsem byla na úřadě práce, a okamžitě přišly nálepky a soudy. Místo porozumění konspirační teorie a podezírání. Přitom stačí tak málo – kliknout na kalkulačku podpory v nezaměstnanosti pro rok 2026 a vyplnit čistou mzdu a věk. Výsledkem jsou přesná data. Ale ano, kopat do autora je pro mnohé jednodušší.
Debata bez empatie (a trochu humoru)
Diskuse pod článkem byla ve finále výživnější než článek samotný. I mezi zlobou se ale objevily záblesky nadhledu. Čtenář Jiří napsal:
„Slušný kapesný, škoda, že už jsem v důchodu. Já jsem založenej tak, že v první řadě vidím za takovou podporu ty lidi, kterejm se to sebralo z výplatního pytlíku.“
Na to mu Josef trefně odpověděl:
„Váš důchod je taky z pytlíku pracujících.“
A Jiří už neodpověděl 🙂
Jakuba irituje délka podpory. Děkuji za reakci paní Pavlíně:
Pod článkem se rozjela výživná diskuse
Dobrou zprávou pro mě bylo i to, že se v debatě objevily hlasy s empatií. Paní Veronika napsala: „Takovou /podporu/ bych měla já a považuji ji za výsměch, po tom, co platím měsíčně na odvodech.“
Přesně vystihla gró mého článku. Od 18 let pracuji, odvádím nemalé peníze státu, nikdy jsem nepobírala žádné dávky. Proto mi dočasná podpora přijde naprosto v pořádku.
Strach z vlastní slabosti
Proč tak rádi odsuzujeme druhého? Možná proto, že nezaměstnanost vnímáme jako stigma. Jako slabost, které se bojíme. A tak raději útočíme – abychom si dokázali, že se nás to nikdy netýká. Jenže nikdo neví, co přinese zítřek. Nemoc, výpověď, rodinná krize.
Každý z nás může být jednou na druhé straně. Přesto se mezi lidmi šíří přesvědčení, že žádat o podporu je ostuda. To, co by mělo být přirozenou záchrannou sítí, se stává symbolem slabosti.
Kultura odsuzování
Stačí jednoduchý komentář a hned se spustí lavina nálepek: „vyžírka,“ „parazit,“ „líná zrůdnost.“ Taková slova dávají pocit moci těm, kdo odsuzují, a odcizují nás těm, kdo potřebují podporu. Závist, strach z vlastní slabosti a potřeba potvrdit si vlastní „poctivost“ vytvářejí toxické prostředí, ve kterém se obyčejná lidská zkušenost stává kontroverzí.
Závěr
Reakce na můj článek ukázaly, jak hluboko v nás sedí závist a neochota přijmout fakt, že někdo jiný potřebuje pomoc. Podpora v nezaměstnanosti není prázdninový bonus. Je to záchranná síť. A místo aby vyvolávala závist, měla by nám připomínat, že nikdo z nás není neporazitelný.
Ostuda není v tom, že člověk požádá o podporu. Ostuda je v tom, že neumíme projevit empatii.
Zdroj:
https://medium.seznam.cz/clanek/frau-stepanka-vzala-jsem-si-volno-a-sla-na-urad-prace-zazila-jsem-uzkost-i-ulevu-187440
https://www.kurzy.cz/kalkulacka/podpora-v-nezamestnanosti-2026/
