Článek
„Nenechám si tou nemocí vzít radost a zábavu,“ usmívá se 47 letá Květa. Za pár hodin ji čeká chemoterapie – oranžáda či Aperol. To je slangový výraz pro antracykliny podávané v rámci chemo.
Nemoc Květě zasáhla prso i kosti. Šest let podstupovala biologickou léčbu, která ale letos přestala působit. Vše zvládá lépe díky podpoře manžela a dětí.
Úsměv i během léčby. Květa si radost ze života vzít nenechá
Oporu v rodině vyzdvihuje i Kateřina, 39 letá maminka dvou kluků. Ještě před třemi lety měla pocit, že má všechno, co si kdy přála. Pak si na Štědrý den nahmatala bulku na prsu a následovaly měsíce bolavé léčby. Malým synům řekla pravdu až po operaci, dřív nenašla odvahu. Dnes má nemoc za sebou. Snížila si pracovní úvazek, učí na prvním stupni. Nestresuje se a dává si krátkodobé cíle- řeší věci ze dne na den. Rodinu nemoc stmelila. „Kluci mi často říkají: Maminko nerozčiluj se,“ usmívá se sympaťačka z Loun. Dodnes vzpomíná na první slova svého onkologa z Rakovníku: „Podívám se na zprávu a pak vás uklidním.“ Tahle věta a lékařův přístup jí dodávaly naději a klid.
Devět měsíců léčby. Dnes úsměv, nadhled a vděčnost za každý den
Květě i Kateřině v určité fázi nemoci pomohl projekt Bellis, za kterým stojí Nikol Pazderová. Sama bojovala s agresivním typem nádoru ve svých 23 letech. Studovala tehdy vysokou školu a měla spoustu otázek: Budu moci mít děti? Mám odložit státnice? Můžu sportovat? Nikol si totiž vždy přála uběhnout maraton. Otázek přibývalo, a tak na ně začala hledat odpovědi. V zahraničí i u dalších nemocných žen. Po deseti letech vznikl průvodce rakovinou prsu Nejsi na to sama. Je plný silných příběhů, užitečných rad i lehkého humoru.
Bellisky v ní třeba učí pacientky bránit se hloupým poznámkám:
„Vy nechcete paruku, nejste divná?“ – Ne, nejsem. Jen se za svůj vzhled nestydím.
„Vy naděláte. Stejně nás ta rakovina čeká všechny.“ – Musíme tam všichni, ale ne hned. Vyměníme si spolu místo ve frontě?
„Já mám ekzém, to je horší.“ – Jak často na něj umíráte? Tak jednou týdně?
Chemo on the beach“ – oranžáda s úsměvem během chemoterapie
Tohle téma má své místo v druhém dílu průvodce – konkrétně v kapitole s výmluvným názvem „Debilní kecy okolí“:
Můžete si za to sama.
A žíly máte kde?
Známá na to zemřela
Buďte ráda, že žijete
Ty máš fakt dobrý tvar lebky
Bellisky jsou laskavost, empatie a podpora – vyplňují mezeru, která v českém zdravotnictví chybí.
Na benefičním večeru, který se konal 1. října, si účastníci připomněli zpěvačku Aničku Slováčkovou, která zemřela letos v dubnu. Písničku Slunečnice zazpívala její kamarádka Karolína Fišerová.
Následovalo emotivní taneční představení OB(D)RAZ. Rozplakalo Danu. Seděla vedle Jany, obě jsou z klubu žen s nádorovým onemocněním. Mile a otevřeně jsme si povídaly. Byla to ta chvíle, na kterou se nezapomíná.
Tělem vyjádřená bolest, naděje i síla
Taneční představení citlivě zachytilo život s rakovinou prsu – od diagnózy přes léčbu až po nový začátek. Dojemná choreografie vznikla pod vedením Mirky Papajíkové a vystoupilo v ní 20 žen z projektu Bellis, které si nemocí samy prošly.
„Žijte tady a teď,“ vzkazuje všem Kateřina. Ona se to naučila až díky nemoci. Zpětně ji bere jako dar. Nádor se zachytil včas a dnes už jí tato životní kapitola připadá cizí.
S Nikol, jejíž energie a úsměv byly nakažlivé
„Univerzální radu nemám“, říká Nikol. Každá jsme jiná, každá potřebujeme něco jiného. Důležité ale je nebát si říct o pomoc a věřit, že to zvládnu. Mimochodem-Nikol nakonec maraton uběhla.
Anketa
Zdroj:
https://www.bellisky.cz/projekty-a-akce/kniha-nejsi-na-to-sama-pruvodce-rakovinou-prsu/
https://www.klubzap.cz/
