Článek
Honza je z celé rodiny nejvyšší – přerostl rodiče i staršího bratra. Svou výšku musí zohledňovat téměř ve všem, a začíná to už doma. „Standardní výška futer je 197 centimetrů. To bych neprošel,“ říká. Přizpůsobit musí i postel, WC nebo kuchyňskou linku. A pokud žije s menším partnerem, nastává malá domácí akrobacie – co je pro něj pohodlné, může být pro ostatní zkrátka moc vysoko. „Manželka si ale pochvaluje, že záclony pověsím ze země,“ směje se Honza.
Jenže jakmile vyrazí za hranice domova, výškové trable pokračují. Když si pořizoval auto, s manželkou vyzkoušeli snad všechno. Zjistili přitom zajímavou věc – SUV je zvenku mohutné, ale uvnitř často stísněné. Do užšího výběru se nakonec dostala Škoda Roomster, Yeti a Altea XL.
Samostatnou kapitolou je cestování. Honza si nemůže jen tak spontánně koupit letenku a někam odletět. Všechno musí předem důkladně naplánovat. První omezení nastává už v letadle. Do klasické řady se na sedadlo nevejde. Výjimečně by šlo sedět do uličky a natáhnout jednu nohu, ale tam by zase překážel letuškám. Jediné místo, kam se jakž takž vejde, je u nouzového východu – tedy tzv. Emergency Exit. Jenže tam platí přísnější pravidla: Věk, fyzická zdatnost, povinnost pomoci při evakuaci. A hlavně – ta místa jsou za příplatek.
„Ceny, které mi najde vyhledávač, pro mě nejsou nikdy konečné. Připlácím si za to, že jsem vysoký,“ posteskl si Honza. A když chce sedět vedle manželky, připlatí si oba.
Po příletu přichází další výzva: půjčení auta. Už z domova si vybere vhodný typ, ale v podmínkách půjčoven se často skrývá dodatek „nebo podobné“. A tak až na místě zjistí, do čeho se vlastně má vejít.
„Někdy se do toho auta prostě nevejdu a mám problém,“ říká Honza. Nejvíc mu sedí překvapivě Fiat Panda.
Ani ubytování není jen tak. Po ceně ho nejvíc zajímá rozměr matrace – musí mít dva metry. Jenže zjistit to předem je těžší, než by se zdálo. „Z hotelu často odpoví, že matrace je standardní. Tak píšu znovu a prosím o přeměření. Nechci dopadnout jako jednou v Itálii – byli jsme unavení, dorazili pozdě a postel měla 170 centimetrů. Spal jsem nakonec na zemi,“ vypráví.
A teď to Japonsko – vysněná destinace, kterou si Honza možná bude muset odpustit. První, co zjišťoval, byl typ letadla a rozteč sedadel. Ekonomická třída je bez šance. Zaměřil se proto na prémiovou třídu, ale zkušenosti cestujících ho zarazily – prý tam měli problém i lidé s výškou 180 cm.
„Vypadá to, že do Japonska se kvůli výšce nepodívám. Leda že by China Airlines zavedla sedadla na stojáka. Ale i tam bych musel zjišťovat, jak vysoko je strop,“ směje se.
A tím výčet zdaleka nekončí. Vysoký člověk má problém sehnat na sebe oblečení. Honza jezdí nakupovat do Německa, kde mají lepší výběr. I boty – velikost 47 – jsou u nás spíš zboží na objednávku.
A zkuste se vmáčknout do české MHD, když se mlátíte o tyče. A co bydlení v podkroví? Vyloučeno. „Byl jsem jednou na návštěvě u kamaráda v podkrovním bytě a třískal jsem se hlavou o šikminu každou chvíli. Vydržel jsem tam deset minut a šel jsem dolů,“ říká.
Honza se s tím vším naučil žít. Umí se tomu i zasmát. A já, se svými 158 centimetry, si zase vážím každého momentu, kdy se ve vlaku natáhnu přes dvě sedačky. Protože, jak říká Honza: „Vy malí si neuvědomujete, jaký máte luxus.“
