Článek
Profesionální kamarádka
Marie Formáčková zná všechny slavné Čechy. Žijící i ty, kteří už jsou na pravdě Boží. Od roku 1978 pracovala v časopisu Vlasta, po revoluci se stala jeho šéfredaktorkou. Tehdy každý, kdo něco znamenal, chtěl být na titulní stránce. „Jakmile tam byli Gott, Bohdalová, Bartošová nebo Bílá, věděli jsme, že na pultu nezbyde jediný výtisk,“ vzpomíná Marie. Bulvár nekritizuje, protože z mnohých lidí udělá slavné právě on. O každém psala laskavě. „Každá zlá věta zůstane v prostoru a může ublížit,“ proškolila ji Zita Kabátová.
Marie si říká „profesionální kamarádka“. Vždy, když někdo ze slavných zemře, volají novináři jí a chtějí, aby zavzpomínala. Její historky a názory na život sdílí na médiu.

Marie s Helenou Růžičkovou
Zlaté prase v lógru
Helena Růžičková viděla další osud Marie na dně hrnku. Ta věštbě uvěřila a odešla na volnou nohu. Začala se živit psaním knih. Dnes jich má na kontě 208. Někdy prý byla kvantita důležitější než kvalita, uznává dnes takhle činorodá ženská. Ale potřebovala uživit dvě děti, tak se to asi dá pochopit. Helena Růžičková se stala členem její rodiny, měly hodně blízký vztah až do hereččiny smrti. Helena byla historicky první, s kým Marie udělala do Vlasty rozhovor. Napsaly spolu celkem 10 knížek.
Dodnes vyvrací fámy, které o „Droběně“ kolují. Zlí jazykové třeba tvrdí, že si v restauraci nechala přinést jídelní lístek a postupně snědla vše, co na něm bylo. „Nehorázná lež. To by tam musela sedět dva dny a na to tahle dáma čas neměla,“ usmívá se Marie. Ale to, že Heleně chutnalo, nevyvrací: milovala prý koleno nebo tlačenku. Byla inteligentní, mluvila 11 jazyky, prozrazuje Marie na slavnou herečku dál. A uměla žít. „Helena byla největší kavárna v republice“. Stále někoho zvala a hostila. Život si uměla užívat. Její krédo bylo: Žádný rubáš nemá kapsy.

Marie s Josefem Dvořákem
Josef Dvořák
Nejslavnější český vodník je další blízký kamarád paní Marie. Jezdí s ním na besedy po celé republice. „To je ten typ herce, který vejde na jeviště, ještě ani nic neřekne a lidi vstávají, tleskají a usmívají se,“ popisuje atmosféru společných vystoupení. Pepa je podle Marie introvert a férový člověk, který nikdy o nikom neřekl nic špatného. Ano, byl sice 4× ženatý, ale se všemi svými láskami vychází dobře. Je tatínek čtyř dětí, má 7 vnoučat a 2 pravnoučata. S Pepou dělala první rozhovor v 70. letech, když dostal Řád dětského úsměvu a od té doby se s ním usmívá stále.
Problémy jen po kolena
Marie Formáčková je ženská do nepohody. Stále dobře naladěná. Tvrdí, že nejlepší věk je po padesátce. To se mi dobře poslouchá. Nemáme se prý bát ani stáří, to její je super. Řídí se moudrem české herečky Zity Kabátové: Všechny problémy si pouštět jenom ke kolenům. Ani k srdci, ani k mozku! Prvorepubliková hvězda si prý často představovala, že je pták. Vznáší se ve výšce a problémy, které vidí pod sebou, se jí hned zdají jako prkotiny. Helena Růžičková měla také radu na šťastný život: Zvolíme zlatou střední cestu. Vys*reme se na to!

Marie se Zitou Kabátovou
Vše je ve vesmíru
Kristina Vochočová je maminka dvou autistických dětí. Do života mi přišla náhodou, což se mi poslední dobou děje často. Unavená péčí o dvě nemocné děti po večerech poslouchala podcasty Marie Formáčkové. Pak téhle legendární šéfredaktorce napsala mail, ve kterém jí děkuje za to, že je. Marie jí odpověděla a už půl roku tvoří nerozlučnou dvojici. Teď obě tyhle ženy poznávám já a tetelím se blahem. Moc dobrá společnost to je. „Vždy to osud zařídí tak, že se dají dohromady lidi, co se dohromady mají dát,“ říká Marie a já souhlasím. Jak jinak si vysvětlit, že tu spolu sedíme?

Kristina a Marie mají kancelář pro uvádění legend o slavných na pravou míru
Muž, který se nechválí
Marie píše knihu s Jiřím Štědroněm. Kromě toho, že je herec a zpěvák, je také úžasný spisovatel. Píše romány i povídky. "Mně se jako holce hrozně líbil, měl okouzlující úsměv. Osud nás teď svedl dohromady, “ říká zasněně Marie. Jiří Štědroň je podle ní krásný nejen zvenku, ale i zevnitř. A je s ním legrace. Je tak upřímný, až to skoro píchne u srdce.
Po našem setkání se doslova vznáším na obláčku. I když to, že život může být krásný i po padesátce, jsem zjistila já sama. Jak to máte vy? Napište mi do komentáře, ráda si to přečtu!