Pes z útulku. Vzala jsem na procházku Béďu a jeho pohled mě dojal

Do mělnického útulku přijíždím v sobotu v 10 hodin. Čeká mě venčení Bédi – starého psa, který v útulku žije už deset let a nejspíš tam už dožije. Za tu dobu se stal jeho domovem a změnu by asi neunesl.

Majitelka Jitka mi podává dvě vodítka. To druhé je pojistka – kdyby se jedno přetrhlo nebo praskla karabina. Béďa mě nezná a mohl by utéct. Pak mě nechá čekat na chodbě a jde pro mého společníka do kotce. Z nádoby plné piškotů si beru tak deset kousků a strkám do kapsy. Třeba se budou hodit.

„Béďa je v pohodě, ale není moc kontaktní. A už se moc těší na procházku. Když zabloudíš, zavolej,“ dává mi instrukce Jitka a my vyrážíme. Co to jde, beru Béďu na trávník, aby si „početl“ vzkazy jiných pejsků a zanechal jim svůj.

Mělník neznám, a tak se nepouštím daleko. I když… Béďa by mě prý zpátky dovedl, cestu za ta léta zná. Jdeme kolem bazénu a koupaliště. Vybavuje se mi prazážitek. Před několika lety se tam syn učil skákat šipku.

Pokračujeme do kempu Mělník, kde mě zaujmou chatičky. Béďa si to značkuje i u nich. Vždy jsem měla fenky, ty se vyčůrají a je hotovo, psi značkují pořád :)

Dostáváme se na cestu podél říčky Pšovka. Nikde nikdo, sluníčko začíná hřát a já jsem šťastná. Vypadla jsem z Prahy. Procházím se na novém místě. A hlavně – dělám radost pejskovi, který nikdy neměl jednoho svého páníčka. Sejdeme s Béďou k vodě, aby se napil.

„To děláte dobrou věc, to je ten pes z útulku, že jo?“ volá na mě pán z elektrické koloběžky. Přibrzdí u nás a chvilku si povídáme. Vracíme se stejnou cestou. V kapse mi zbývají už jen tři piškoty – je vidět, že Béďa je zvyklý si o ně na procházce říct. Příště mu jich vezmu víc.

Po hodině se vracíme k útulku. Odevzdávám Béďu a neujde mi, že se po mně pořád otáčí. Zaskočí mě to a trochu i dojme. Chce mě nebo ty piškoty? Přijedu za tebou zase, loučím se s ním v duchu a už se těším.

V mělnickém DogPlanet venčí pejsky kolem třiceti stálých dobrovolníků. Jedním z nich je Jiří a jeho synové, Adam a Kuba. Dnes si přijeli pro čivavu Gustu. Mají povoleno odvézt ji na výlet. Než jim fenku připraví, vyzvídám, co je vede k venčení útulkáčů. „Děti si dlouho přály pejska, ale bohužel naše podmínky bydlení nám to neumožňují. Hledal jsem proto způsob, jak jim tento sen splnit a spojit radost z venčení s dobrým skutkem. Po krátkém pátrání na internetu jsem objevil útulek DogPlanet, který náš problém vyřešil. Ochotné provozovatelky, nadšení pejsků i naše z každé procházky je opravdu výjimečné,“ vysvětluje Jiří. Tahle sympatická trojice je šťastná, že je součástí psích příběhů. Víc už toho probrat nestihneme, protože odjíždějí na Házmburk. Odpoledne mi posílají fotky. Zdravím vás a kluci, jste frajeři!

Každý, kdo chce venčit pejska z mělnického útulku, podepisuje smlouvu. Je na webových stránkách útulku, takže se na ní můžou zájemci podívat. Dobrovolnictví se tady meze nekladou, hodí se i fyzická pomoc. „Sami si těžíme dřevo na topení a budeme rádi, když nám někdo přijede pomoct,“ říká Jitka. Po útulku zrovna běhá s akušroubovákem. Bez něj se tam takhle empatická ženská ani nehne.

Hodila by se jí také pomoc s odchytem polodivokých koček – znamená to na určitém místě hlídat sklopec a pak zajistit jeho převoz do útulku nebo na veterinu.

Kastrace koček je pro mělnický útulek klíčová. A nejen těch polodivokých. Nabízí pomoc i seniorům, kteří na zákrok třeba nemají peníze. „Zajistíme jim na kastraci slevu a navíc zvíře dostane čip, takže je poté snadnější ho identifikovat,“ vzkazuje Jitka a vyzývá, aby se na ni lidé neváhali obrátit. Jen minulý týden nechali vykastrovat 15 koček.

Na financování kastrací útulek brzy vyhlásí sbírku. Přispět je možné už teď na číslo účtu 2908998957/5500 s variabilním symbolem 250302 – ten je přímo pro vás, čtenáře tohoto článku. Pokud nějakou částku pošlete, dám vám vědět v dalším textu. Na základě prvního článku už jste několik kastrací pomohli zaplatit, za což vám patří velký dík!