Článek
Žižkovská píseň práce je lidová, satirická staropražská písnička. Humorně oslavuje zahálku a vyhýbání se práci. Je často interpretována jako parodie na budovatelské písně, kterou si zpívali žižkovští „gastarbajtři“.
Refrén zní takto:
Ručičky nebojte se, vy makat nebudete.
však vy se práci, však vy se práci vyhnout dovedete…
Co byste z toho měly..? i kdyby ste se dřely
nakonec by ste, nakonec by ste eště zdřevěněly
Písnička musí zaznít na každém koncertě oblíbené české hudební skupiny Patrola Šlapeto. Zpívá v ní moje dlouholetá kamarádka Eva, která mě pozvala na koncert do Harrachova. Jeli tam vítat jaro spolu s Krakonošem. Tradiční veselice se konala už po 78!
Na pražské Letné nastupuji do auta k Milanovi Černému, kontrabasistovi, který má za sebou spolupráci s Michalem Tučným i Honzou Vyčítalem.
Patrola Šlapeto
Vedle mě sedí Karel Hoza, jeden ze zakladatelů kapely a učitel matematiky, který tvrdí, že hudba a matematika mají víc společného, než byste čekali. „Dva tóny jsou tím libozvučnější, čím menšími přirozenými čísly je vyjádřen poměr jejich frekvencí,“ vysvětluje mi s úsměvem. Já se na něj taky usmívám přesto, že mu vůbec nerozumím.
Na Vinohradech nabíráme houslistu Milana Jakeše, jazzového profesionála. Na schodech si zranil nohu, a tak už tři týdny chodí o berlích. Zbytek kapely nás čeká v harrachovské hospůdce a my máme dost času na povídání.
Patrola Šlapeto vznikla po rozpadu původního Šlapeta. To založil Radan Dolejš po sametové revoluci. Jejich jasný cíl zůstal: zachovat staropražské šlágry a hašlerky pro mladší generace a vrátit je do hospod i na veřejná místa. Za 25 let odehráli více než 1500 koncertů a vydali 12 CD a 5 DVD.
V repertoáru mají 180 písní, včetně jedné kontroverzní s názvem Kokain. „Lidé na ni reagovali spíš negativně, přitom jde o staropražskou písničku,“ kroutí hlavou Karel.
Eva Borská a Oťas: moderátorka a duše kapely
V Harrachově nás vítá nejstarší člen Patroly Šlapeto Otakar Litomiský, řečený Oťas. Černá buřinka a proužkované tričko ho činí nezaměnitelným. „Je to duše kapely,“ shodují se všichni.
Po koncertu mu fanynka dá pouťové srdce a on jí přednese básničku. Na každý koncert složí novou. Povídá si s fanoušky, jak říká kapelník zapne „kecafon“ a kolikrát je obtížné jej přimět k odjezdu.
Na opačném konci věkového spektra je Robert Papoušek, který s kapelou zpívá od svých pěti let, kdy si ho členové vyhlédli v soutěži Rozjezdy pro hvězdy. Od té doby vyrostl a zpívá také v punkové kapele. „Díky tomu nás poslouchají i pankáči,“ směje se Karel.
Od staropražských šlágrů k punku: Eva a Robert spojují generace hudbou
Jedinou ženou v kapele je Eva Borská, známá moderátorka a zpěvačka. „Tak to si tě asi chlapi rozmazlují, co,? ptám se jí závistivě. „Kdepak, nejsou to vůbec gentlemani. Pět let snáším jejich chlapské manýry,“ směje se.
Eva miluje prvorepublikovou módu a během koncertu se několikrát převléká a prý jí to dělá velkou radost. Mimochodem-dost jí to sluší.
Patrola Šlapeto hraje čtyřikrát ročně v Divadle Semafor, ale vystupuje i na městských akcích, vinobraních, jarmarcích či pouťových slavnostech. Firmy si kapelu zvou na večírky a soukromé akce, kde jejich písničky baví všechny generace.
