Článek
Férové mi přišlo i finanční ohodnocení, a tak jsme si plácli.
Byla a dodnes jsem v našem týmu nejstarší. Mí milí kolegové mají v mém věku rodiče. Bojovala jsem s tím, ale nakonec jsme to ustáli. Mým i jejich přičiněním.
Práce bylo hodně. Mítink střídal mítink, absolvovala jsem hodně školení, něco jsem dodělávala ještě po večerech.
Tříměsíční zkušení lhůta skončila, a přesto, že jsem ještě všechno neuměla /něco neumím dodnes:), nechali si mě. Uf. Vše si sedalo do vyježděných kolejí a já se vyklidnila až tak, že jsem přestala kouřit. Po asi třiceti letech.
Příroda byla v rozpuku, začínalo jaro. Pracovali jsme z domova, protože covid. Myslím, že bylo úterý a do počítače mi přistál mail od šéfa: „Zkontrolujte si prosím, zda vám k výplatě přišly prémie. Kdyby ne, dejte vědět, budu řešit.“ Je fajn, když šéf ocení práci svých podřízených, napadlo mě. Vzhledem k izolaci jsem ale řešila úplně jiné věci a na účet se podívala asi až po týdnu. Částka, kterou jsem tam viděla, mi vyrazila dech. V matice jsem nepatřila k nejostřejším tužkám v penálu, a tak jsem raději zavolala syna, aby se přišel podívat, jestli vidí to, co já. A jestli je ta desetinná čárka kde si myslím, že je. I on viděl, že mi na účet zaměstnavatel poslal 980 tisíc! Jako, šéf sliboval, že umí ohodnotit dobře vykonanou práci, ale že až takhle? Na druhou stranu, konečně pořádná výplata, pomyslím si. Fotím si monitor a posílám SMS bráchovi. „Přišla mi výplata. Dobrý, co?“ Na reakci nemusím dlouho čekat: „Jako vážně? Kde že to vlastně děláš?“ Začínám plánovat, kam po covidu vycestuju. Co všechno si koupím. Možná pozvu šéfa na oběd. Možná, že pozvu i kolegy. Třeba chudáci nedostali prémie, protože je mám na svém účtě já, napadá mě škodolibě. Volám šéfovi. Je šťastnej, protože zrovna sehnal roušky v akci. Jinak má ale pořádnou depku. Opatrně mu děkuji za štědré prémie. Je rád, že mi udělaly radost. Ten milión se na mém účtu vyjímá, říkám mu. Ticho… Cože? To je sranda, že? Ozve se na druhé straně. Milion mi prý rozhodně nenavrhoval. Nevěří mi. Chce důkaz. Posílám mu printscreen. Rozjelo se pátrání, co se stalo, kdo mi odsouhlasil takové bonusy. Jak jsem tak trochu čekala, byl to celé omyl.
Omyl byla i výplatní páska, kde ta částka byla černá na bílem. Ještě pár hodin se kochám pohledem na svůj účet, chlubím se svým známým a pak volám do účtárny. Dobrý den, prosím vás, poslali jste mě milion a půl. Ale obávám se, že mi ty peníze nepatří… Ticho. Jako… já bych se nezlobila, kdybych si je mohla nechat, ale raději volám, protože dřív nebo později na to přijdete a já nechci mít problém. Účetní polkne, něco zamumlá a řekne, že za chvíli zavolá zpátky. No, nepřekvapilo mě, když mě poprosili, abych peníze vrátila. Druhý den jsem napochodovala v roušce do banky. „Dobrý den, prosím vás, já bych potřebovala ze svého účtu poslat milion svému zaměstnavateli. On se spletl a poslal mi víc, než chtěl.“ Ženský za přepážkou se smály. Transakce mě stála 80 korun. Takže jsem ve finále ještě prodělala :). Nevím, co se dělo v mezičase v naší účtárně, každopádně byli prý moc rádi, že jsme všichni v izolaci kvůli covidu a nemohla jsem jim s těmi penězi prchnout za hranice. No, myslím, že milion by mi za to asi nestál.
Zpětně jsem pak zalitovala, že jsem peníze chytře neinvestovala a nevydělala na nich. Ale při mé smůle bych o ně přišla a dostala se ještě do maléru.
Svůj milion si chci našetřit sama. A ono to půjde. Nekouřím už pět let a podle aplikace už jsem ušetřila 165 500 Kč.
Ne že by peníze byly všechno, ale s takovouhle výplatou by byl ten život možná trochu jednodušší. Co myslíte?
