Článek
Bydlela jsem na Praze 6 Na Petřinách. První třídu jsem absolvovala Nad Alejí, dnes tam je prestižní gymnázium. Od druhé třídy jsme chodili na „sever“. To je škola, kde se mj. točil seriál My všichni školou povinní. Když ho vidím v televizi, naskakuje mi husí kůže. Přesně si vybavuju, jak vypadaly šatny, kde byly tělocvičny a kde jsme se převlékali do modrých trenýrek a bílých triček.
Ze základky jsem vyšla v roce 1986. Tenkrát se končilo v 8. třídě. Bylo mi 14 let. Odstěhovali jsme se a spolužáci mi zmizeli z očí. Stačí ale zalistovat v památníčku a připomínám si jejich jména, někdy i podobu. Na prvních listech nacházím klasická dětská přáníčka:
V oku je slzička, v srdíčku žal, vzpomeň si, Štěpánko, kdo ti to psal. Své spolužačce napsala Jana D. 15.2.1982.
Vesele, jen vesele, život se musí brát, když se tváříš kysele, kdo Tě má mít rád? Na památku nakreslil J. D.
Nic není ve světě dražšího nad drahé srdce matky a kdo ji ztratil, chudý je, byť největší statky. V upomínku „vepstal“ David V. 9.12.1985. David poté přeškrtnul písmeno „t“. Zajímalo by mě, zda tomu textu tenkrát vůbec rozuměl…
Štěpáně na památku nakreslil Pavel K. 14.11.1985 /nesnášela jsem a nesnáším, když mi někdo říká Štěpáno!/
Jéňa mi moc hezky nakreslil postavičky Čtyřlístku, Jana veverku na stromě a brácha Pifa. Už si ani nepamatuju, že u nás tenhle komiks vycházel.
Přání od bráchy
Život je jako nepopsaná stránka. Záleží na Tobě, čím ji zaplníš. Milé Štěpánce na památku Alena Zedníková. To byla naše třídní na první stupni a moc ráda na ni vzpomínám. Narozdíl od Bencový z 2. stupně.
Památníček pochopitelně koloval i v rodině:
Pamatuj si, že Tvá přání se ti nesplní jako Popelce z oříšků, ale že se o jejich uskutečnění budeš muset přičinit sama. Své sestře V. 12.12.1981
Život je plný otazníků. Přeji ti jen to nejlepší. Táta. Nedatováno
Život je list papíru beze slov, ty si píšeš na něj sama, ať jsou hezká, psaná v míru, to ti přeje tvoje máma. Nedatováno
Listuji dál a narážím na věnování od Karla Gotta. Už ani nevím, kde jsem zpěváka „odlovila“. Určitě jsem ale za podpis byla vděčná. Když jsem se s českou legendou po letech pracovně setkala, přinesla jsem mu památníček ukázat. Skromně se usmál. Teď mě napadá: Kolik podpisů asi zlatý slavík za svůj život rozdal?
Podpis Karla Gotta
V mém památníčku následují podpisy Heleny Vondráčkové, Karla Černocha, Ivy Janžurové, Jiřiny Bohdalové, Darinky Rolincové, Karla Zicha, Mim Tria, Olympicu a dalších. Už ani nevím, kde jsem k těm podpisům přišla a proč jsem je vlastně tolik chtěla…
Dnes je pro mě nejcennější jedno věnování, a sice to od babičky. Je psané jejím roztřeseným písmem. Úplně tě fyzicky cítím vedle sebe, babi:
Babiččino přáníčko
Dnes za mámou a babičkou chodím na hřbitov. Je kousek od základky, na Markétě. I to „moje sídliště“ se hodně změnilo. Za hotelákem, kam jezdila pouť, dnes stojí obytný soubor Hvězda. Tam, kde jsme každou zimu sáňkovali a bobovali, stojí nové domy.
Zavírám památníček a uklízím ho do poličky. To krátké ohlédnutí se do minulosti už stačí. Raději se dívám dopředu. Čeká mě letos spousta hezkých zážitků. A třeba se mi ozve někdo z bývalých spolužáků. Celkem by mě totiž zajímalo, co jim do památníčku „vepsala a nakreslila Štěpánka D.“
Krásný den všem přeji
