Článek
„Přijeď do Kravař, otevírají tu unikátní roubenku,“ láká mě kamarád Pavel. Jeho pozvání přijímám a nelituji.
Příběh stavení
Vísecká rychta z roku 1797 byla původně domovem rychtáře, sedláka a obchodníka s chmelem Václava Kerna. V přízemní světnici se jedlo, spalo, pracovalo i úřadovalo.
Po straně za dveřmi stálo topeniště, diagonálně proti byl tzv. svatý koutek - stůl s krucifixem a obrázky světců. Stůl a jeho okolí měly v lidové kultuře zvláštní význam.
Největší roubený patrový dům s podstávkou na Českolipsku
V rohu visela skříňka na cennosti, bibli i pálenku, kterou se stvrzovaly smlouvy. Kdyby hořelo, skříňka by se vyhodila z okna a cennosti byly zachráněny.
Po válce přišly těžké časy: rychta se stala součástí JZD. Místo nábytku byly všude slepičince a až metr hnoje. Stavení zachránil tehdejší ředitel Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě Břetislav Vojtíšek.
Cesta do minulosti: selský život 19. století
Dnes se návštěvníci ocitnou uprostřed bohatého selského hospodářství 19. století. V rychtářské světnici, černé kuchyni s pecí i ve výminkářské světničce vidí, co tehdy bylo k životu potřeba.
Spíž odhaluje tajemství zpracování mléka a bývalý chlév ukazuje, jak praly a žehlily naše babičky.
Jak praly naše babičky: retro pračky v bývalém chlévu
„Jé, tuhle pračku jsme měli doma,“ říká nostalgicky návštěvnice a já si uvědomím, jak pohodlně se nám dnes žije.
Jdu do prvního patra, kde je pět místností. Spávali v nich čeledíni a sušil se tam chmel. Ten se sušil i na třípodlažní půdě. Právě na chmelu hospodář zbohatl. V Kravařích pravděpodobně býval i pivovar, ale nedochovaly se žádné informace, kde přesně stál.
„Nábytek, který tu vidíte, není původní. Ale všechno to jsou originály, které nám věnovali lidé z Českolipska a Lužických hor,“ říká vedoucí pobočky a etnograf Marek Hofman. „Máme tu truhly, unikátní tkalcovský stroj a malované skříně. Nejstarší je z roku 1761,“ ukazuje.
Nová expozice: chalupy herců, muzikantů a zpěváků
Na Českolipsko se jezdili rekreovat naši přední umělci. V okolí Doks měla chalupu Hana Zagorová, v Nedvězí Eva Pilarová, v Dolní Polici Vladimír Menšík a na Housce Josef Větrovec.
Ve Slunečné si v roce 1965 pořídil chalupu Vlastimil Brodský. Jezdil tam se svou druhou ženou Janou Brejchovou. Z nedalekých Kytlic je často navštěvoval Miroslav Horníček.
„Z chalupy Vladimíra Menšíka tu vystavujeme zapůjčené předměty a v další truhle jsou fotografie a texty z uměleckého života Vlastimila Brodského,“ láká Hofman.
Velikonoce na rychtě
Roubená památka se kromě nové střechy dočkala oprav krovů a interiéru. Znovuotevření zpestřila malérečka Jana Fryčová. Kraslice zdobí už 35 let a každá je jiná. „To by mě nebavilo, kdyby byly stejné,“ usmívá se. Nejnáročnější je podle ní slámová metoda.
Já si od ní kupuji husí vrtanou kraslici. Je pěkně velká."Když husa začne snášet, má vejce velká, postupně se ale zmenšují," prozrazuje mi malérečka.
Malérečka ukazuje vrtané husí vejce: každá kraslice je originál
Na rychtě jsou k vidění také kraslice z nedalekých Libotenic. „Výstava potrvá až do Velikonoc,“ doplňuje garantka akce Kateřina Ledvinová z Ekoporadny Orsej, která sama kraslice zdobí. Protože jde o Sudety, kde se tradiční motivy nedochovaly, hledá Kateřina inspiraci jinde. Třeba v ornamentech z malovaných skříní.
Proč Vísecká rychta stojí za návštěvu
Každý trám, každé roubení Vísecké rychty vypráví svůj příběh. Přijedete-li sem, neodvážíte se jen s fotkou – odnášíte si pocit, že některé věci mají smysl dělat pomalu: tradiční řemesla, oslavu minulosti i návrat života starým domům.
