Článek
Po 12 letech nás opustila členka rodiny, dobrmanka Connie. Bylo to moc smutné. To zvíře nám chybělo, byt byl bez ní najednou tak prázdný. Nikdo mě nevítal, když jsem přišla domů. Nikdo mě netahal ven. Pořídit si nového psa nebylo možné. Přibylo povinností a času bylo málo.
Jednou mi kolegyně ukázala fotku krásnýho kocourka. Bylo mu něco kolem roku a jeho páníček mu hledal nový domov. Narodilo se jim miminko a na zvíře mělo alergii. Kočku jsem nikdy neměla, ale vlastně proč ne? Plácli jsme si a jednoho dne mi kocourka přivezli. Neřekli mi přesně, jaké je to plemeno, prý ho našli v lese. Chvíli to vypadalo, že může být Mainská mývalí, je ale poloviční.
Lord
Zvykali jsme si na sebe dlouho. Chvíli to i vypadalo, že si k sobě cestu vůbec nenajdeme a já budu muset řešit, co dál. Došlo mi, že umím zacházet se psy, ale kočka je pro mě oříšek. Zaleze si a nevidím ji celý den. Když ji volám, nepřijde. Když ji nevolám, přijde a škrábe mě. Nežere drahé a kvalitní granule, které mi doporučili ve specializovaným obchodě. Vylejvá packou vodu. Nehraje si s kočičími hračkami. "Proč to zvíře vlastně mám"? ptala jsem se tehdy sama sebe. Nekritizujte mě, prosím, já přiznávám, že vina byla jen a jen na mé straně. To já si zvíře pořídila, ono v té situaci bylo nevinně.
Lord na sebe nenechal dlouho sáhnout. Nenechal se pohladit, kartáčování bylo nemožné. Hned sekal drápky. Je dlouhosrstý, a tak bylo jen otázkou času, kdy bude problém. Začaly se mu dělat dredy a připomínal zplstnatělou kouli.
Naštěstí nám v té době do života přichází anděl. Přesněji řečeno paní Karla, která na veterině v Praze na Andělu střihá psy a kočky. S Lordem jsme k ní začali chodit před mnoha lety. První návštěva byla opravdu náročná, ale zkušená Karla si poradila. Vyčesala z něj tehdy „druhou kočku“, jak sama říkala a ukazovala mi tu hromadu chlupů. Od té doby k ní chodíme pravidelně každé tři měsíce a Lord se zase pyšní svou krásnou vyčesanou srstí.
Sice nám to trvalo, ale našli jsme k sobě s Lordíkem cestu. Je to neuvěřitelný mazel, který musí být tam, kde já. Často si sedne na klávesnici, a je mu úplně jedno, že potřebuju pracovat. Když koukám na televizi, leží mi v klíně. I když mě začne brnět noha, vydržím, abych ho nemusela budit.) Když přicházím domů, slyším škrábání na dveře a po odemčení mě vítá jako pejsek. Lísá se a vrní mi do ucha. Blažení jsme on i já. Úplně nejvíc je, když mi je ouvej. On to snad vycítí. Vyskočí ke mně do postele a lehne mi na břicho. To se děje právě teď:) Díky, Lorde, seš lepší než terapeut!
Lord-terapeut
Přestěhovali jsme se a teď má i úžasný výhled z okna. Sleduje z něj ptáky, nedávno ho trošku vyděsila veverka, která se k nám do 3. patra paneláku vyškrabala pro oříšek.
Lord má v bytě asi 10 pelíšků. Střídá je podle nálady. Taky si může vybrat ze tří misek s vodou. Stejně ho ale nejvíc láká nádoba za oknem, kterou v létě dolejvám sýkorkám.
Paničko, nepracuj. Věnuj se mně
Lord stárne. Stále častěji s ním chodím na veterinu. Naposledy měl střevní potíže v lednu. Brali mu krev, naštěstí je ale v pořádku. Stačilo nasadit dietu. Je vybíravý. To, co mu chutnalo, přestane z ničeho nic jíst a vyčítavě na mě kouká. Z jeho pohledu lze vyčíst, že má hlad a chce něco dobrýho. Někdy si už nevím rady. Radím se na veterině. Chci mu dopřát co potřebuje, ale s ohledem na věk.
Jaký je váš život se zvířetem? Napište mi to.
Krásný den všem:)
