Článek
S Dominikem jsme šli na oběd. Na Radlické ulici v Praze jsem potkala bývalého kolegu a prohodila s ním pár slov. „Tak tohohle člověka znám od roku 1998, ještě z Primy,“ vysvětluji. „Hmmmm, v tom roce jsem se já narodil,“ reaguje Dominik. Nastala trapná chvíle ticha. Zatímco mně dochází můj věk, Dominik má potřebu vysvětlit, že „to“ tak nemyslel. Celé tři roky na to myslím, protože to měl být teprve začátek.
Šediváci
V práci vytváříme obsah pro lidi ve věku 50 plus. Tedy v mém věku. Jeden z kolegů pro ně navrhl termínus technikus „šediváci“. Jeden čas ho používali v každé větě. „To šediváci nepochopí“ nebo naopak „Z toho se šediváci po…“ Já se vždy po zaznění toho slova bořila do židle a myslela na své odrosty. Pak už jsem to nevvydržela a řekla jim vážně-nevážně, ať váží slova. Že mluví o svých rodičích a o mně. Upřímná reakce mě dostala. „To ale není jen o věku, Štěpánko. Ty nejsi šedivák, protože seš pro každou legraci a bezhlavě jdeš do všeho. Pro nás je šedivák člověk, který už jen prudí. Je to o povaze,“ řekl tehdy Dominik. Uf, ulevilo se mi. Pro jistotu jsem se ale objednala ke kadeřníkovi.
Šediváci
I když mám ráda zajetá pravidla, naučila jsem se je měnit. To, že něco fungovalo před lety, neznamená, že to tak musí být pořád, ne? Na to mám už 23 let doma „trenažér“, svého syna. Pochopila jsem, že větou „za nás to prostě bylo takhle a basta“ u něj nepochodím. Je laskavější přistoupit na „tvůj názor mě zajímá, povídej“.
Že mám své místo v kolektivu mi došlo, když jsem dostala na starost nováčka-juniora. Zaučit kluka ve věku mého syna pro mě byla výzva. Trpělivě jsem Viktorovi předávala své zkušenosti, ale pak jsem ho vyzvala, ať si práci dělá po svém. Chtěla jsem, aby dělal chyby. Protože tím se naučí nejvíc. Ptala jsem se, co by začal dělat jinak a proč. A ono to fungovalo. Dnes je nezastupitelným členem týmu. Tak doufám, Viktore, že mě jednoho dne nepošleš na školení o nových trendech…
Zapomněla jsem si rovnátka
Když kuře učí slepici
Pak přišla další situace, kterou nevymažu z paměti. David tehdy opatrně našlapoval kolem mé profesní ješitnosti, jako by se snažil neprobudit spícího draka“. „Já vím, že tu seš dlouho a děláš to takhle, ale… ,“Tak tohle mě začátku nadzvedalo ze židle, ale pak jsem pochopila, že to nemyslí zle. Že tady nejsou důležité moje pocity a ego, ale týmovost. Když jsme si později s tímhle pečlivým kolegou nastavovali pravidla další spolupráce, vypadlo z něj: "Aby to nevypadalo, že kuře učí slepici"… Myslím, že jsem mu řekla, že i on mě má co naučit, že je to v pořádku, ale ještě večer se mně ta jeho hláška honila v hlavě.
„Mám vizi“
Posloucháš to, co moje máma
Občas zmíním nějakého zpěváka, kterého znám celý život a kluci absolutně netuší, o kom je řeč. Nebo poslouchám písničku a Ondra bezelstně řekne, že na ní ujíždí i jeho mamča. No aby ne, když je stejnej ročník jako já, usměju se v duchu. Nedávno jsem ji poznala a je to moc fajn ženská.
Jak je vidět, generační rozdíly nemusí být překážkou. Mně v tom pomáhá schopnost smát se sama sobě. Proto mě neurazila ani Dominikova hláška „Vytáhneme tě z hrobu.“ Už nevím, v jaké souvislosti ji řekl, ale mě pobavila. A inspirovala k napsání tohoto textu.
Tak ať se vám v životě daří, kluci:)
