Článek
Když se krejčí zamiloval do piva
Psal se rok 1843, když pražský krejčí Jakub Pinkas slyšel o novém plzeňském pivu. Dohodl se s formanem Martinem Salzmannem, že mu přiveze dvě vědra – a když ochutnal, bylo rozhodnuto. Pinkas zapíchl jehlu do jehelníčku a otevřel hospodu.
Tak prý vznikla první pražská plzeňská pivnice U Pinkasů, která funguje dodnes. Jenže legenda má trhliny: vědro tehdy znamenalo zhruba šedesát litrů, takže dvě vědra jsou skoro 240 půllitrů. Krejčí by musel uspořádat pořádný mejdan.
Jakub Pinkas. Z krejčího král piva
Podle badatele Lukáše Berného, který mapuje historii pražských hospod, byl skutečným průkopníkem plzeňského piva v Praze Karel Knobloch.
Knoblochův salon: kde pil Neruda „na sekeru“
Knoblochův hostinec, zvaný Knoblochův salon, stál v domě U Modré štiky na rohu Karlovy a Liliové. Scházeli se tu Jan Neruda, Vítězslav Hálek, J. V. Sládek, Karolína Světlá i Josef Mánes.
Byla to hospoda, kde se psalo, hádalo, tvořilo – a často i dlužilo. Neruda tu prý pil „na sekeru“.
Místo mělo ducha dávno před tím, než se Knobloch stal slavným. Už za krále Václava IV. se tu vařilo pivo, a podle pověsti sem sám panovník chodil v přestrojení mezi lid, aby slyšel, co si o něm lid skutečně myslí.
Když hospoda zachraňovala žaludky
O sedmdesát let později už hospoda nebyla jen o zábavě. V roce 1916 se z ní stalo místo, které zachraňovalo lidi před hladem. Kuchyně fungovala do roku 1919.
Hospodu U Vejvodů namaloval Václav Jansa
V srpnu toho roku byla otevřena první pražská válečná kuchyně U Vejvodů. Teplé jídlo stálo 70 haléřů – přibližně jako běžný bochník chleba. Vařilo se každý den, mrkněte na jídelníček z prvního týdne (14.–20. srpna 1916):
Pondělí: kroupová polévka, rýžová kaše
Úterý: strouhaná polévka, vdolky
Středa: hrachová polévka, kapusta s brambory
Čtvrtek: krupicová polévka, sekaná pečeně s brambory
Pátek: bramborová polévka, jablkový závin
Sobota: rýžová polévka, dršťky s brambory
Neděle: flíčková polévka / hovězí maso, brambory s omáčkou
Davy lidí ve dvoře U Vejvodů
Hospoda jako srdce města
Hospoda tehdy nebyla jen místem, kam se chodilo „na jedno“. Byla středobodem života. Slavily se tu křtiny i svatby, domlouvaly obchody, tvořilo se umění i politika. Hospoda zkrátka byla součástí města stejně jako kostel nebo trh.
Nejdůležitější byl samotný hospodský. Zatímco dnes se chodí „ke Zlatému tygrovi“, tehdy se chodilo „ke Skořepům“. Anebo dneska jdeme k Černému volovi, tehdy se chodilo k Brindům. Dnes se jde ke Dvěma sluncům, tehdy k Procházkům.
Letohrádek ve Stromovce
Kdo nezašel do Šlechtovky, jako by nebyl. Restaurace ve Stromovce byla pro veřejnost otevřena v roce 1804 a postupně se stala středem společenského života. V noblesním podniku se zastavil císař František, svou návštěvou ho poctil i prezident Osvoboditel- T.G.Masaryk. Voskovec a Werich psali u Šlechtů skeč Růže z Jericha.
Šlechtovka byla a možná zase bude srdcem Stromovky
Další legendy:
Další legendou je U Medvídků Na Perštýně – hospoda, pivovar i hotel v jednom, kde se pivo vaří už od 15. století. T.G.Masaryk tam chodil na kuželky. U Jelínků pak psal Hašek první části Švejka. V humoristickém románu zmiňuje i hospodu U Bansethů. Dvě dělové koule-pozůstatek z dob třicetileté války -najdete dodnes U Fleků. A nesmíme zapomenout zmínit hospodu U Černého vola poblíž Lorety a Černínského paláce.
Anketa
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0lechtova_restaurace_(kniha)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kde_pij%C3%AD_m%C3%BAzy
https://www.mlp.cz/cz/pobocky/ustredni-knihovna/
