Zámek Pátek jako Narnie. Otevřete skříň a vstoupíte do jiného světa

Budova, u které parkuji, mi připomíná JZD. Podezřívám navigaci, že zabloudila. Pak projdu na nádvoří a přede mnou stojí zámek zarostlý růžemi.

Na kole přijíždí usměvavá paní. Jmenuje se Alena a zámkem provází šest let. Návštěvníky vítá bábovku, je vtipná a hned mám pocit, že se známe roky.

Připomíná mi zámeckou hospodyni z filmu Poslední aristokratka, kterou hrála Eliška Balzerová. Jen ta ořechovice chybí.

Kastelán Petr je jako její filmový protějšek v podání Martina Pechláta. Je tichý, introvertní a o sobě mluvit nechce.

Vzpomenu si na cimrmanovskou hlášku: Pořídil si zámek a chodí mu tam lidi.

Některým říká mufloni. Tak označuje návštěvníky, kteří se dožadují prohlídky, i když je zámek vlastně nezajímá. Během výkladu sledují mobil, jiní si prohlídku jen odškrtnou.

Petr návštěvníky potřebuje. Jen by raději měl ty, kteří opravdu chtějí vidět, co za sedm let práce vytvořil.

Dřív byly veřejnosti otevřené jen tři místnosti v přízemí. Dnes můžou i do prvního patra.

Alena provází po svém. Při prohlídce přidává drby, historky o vztazích, dětem vypráví pohádky. Petr je vážnější.

A navzájem si ze sebe utahují. Petr říká, že zámek udržuje v chátrání. Alena naopak tvrdí, že památku probudil k životu.

63letý Petr si skromně říká průvodce/údržbář. Zámek postupně zabydluje nábytkem a předměty, které sám koupil nebo mu je darovali návštěvníci.

Mezi prvními dary byla stará kulma na vlasy a nádoba na hrudku másla s poklopem. Postupně přibyly koberce, záclony, závěsy, nádobí a obrazy.

Než vystoupáme do prvního patra, zastavím se u vycpaného pštrosa. Na krku mu visí cedulka se jménem.

Pojmenovaly ho brigádnice. Bály se ho a věřily, že když mu dají jméno, přestane je strašit.

„Ze pštrosího krku je výborná polévka,“ říká mi spiklenecky Alena.

Od krku se dostáváme ke slavné historii Pátku: Od svých deseti let tu žil lékař a cestovatel Emil Holub. Jeho otec František Josef Holub tady byl lékařem.

Pak už stoupáme po schodech na prohlídku komnat.

„Máte ráda pohádky?“ ptá se mě Alena.

Přikývnu. Otevírá starou skříň a vstupujeme dovnitř.

Vcházíme do jiného světa: Do kaple a kostela.

Mše se tu koná jednou ročně v září při pátecké pouti.

V prosinci se na zámku pořádá předvánoční koncert irské hudby.

„Když tu tři dny a tři noci topíte, můžete si sundat bundu,“ směje se Alena.

Vcházíme do Ulričiny komnaty. Ulrika von Levetzow byla poslední láskou Johanna Wolfganga von Goetha. Nežila v Pátku, ale v Třebívlicích. Petr sehnal nábytek z její pozůstalosti a proto podle ní místnost pojmenoval.

„Uhodnete, k čemu sloužila tahle nádoba?“ zkouší mě Alena.

Tipuji vázu. Alena ji nadzvedne a odkryje sklenku.

„Byla to schovka pro domácí alkoholičky,“ usmívá se.

K čemu dutá nádoba původně sloužila zjistila díky filmu Eva tropí hlouposti.

Všímám si, že v každé komnatě jsou hodiny.

„Pan kastelán se dočetl, že tady dřív měla šlechta hodiny všude. A tak si řekl: Když oni, tak my taky,“ směje se Alena.

K zámku patří sýpka, ze které Petr udělal hudební klub. Zařídil také přívoz přes Ohři, aby se na zámek mohli dostat návštěvníci z druhého břehu.

V areálu se dá tábořit, zaparkovat karavan nebo uspořádat veřejnou akci.

„Petr do Pátku přivedl kulturu,“ pochvaluje si Alena.

Kastelán má se zámkem a okolím velké plány. Na sýpce chce vybudovat rozhlednu, ze které návštěvníci uvidí České středohoří. Plánuje také strašidelné bludiště pro děti.

Pokud mu chcete s budováním rozhledny pomoct, můžete přispět na účet 2102165194/2010.

A nebo přijeďte na brigádu. Pomoc můžete třeba při stavbě schodiště k nové rozhledně, na jaře pak s úklidem zámku a vysávání koberců.

Na to jsem se už přihlásila já. Protože strávit čas s touhle dvojicí mi za to stojí.

Zdroj: https://www.zamekpatek.cz/