Článek
Nalákalo mě to tak, že jsem kvůli tomu zrušila jiný program a docela se těšila. Do auta jsem přibrala Petru a Janu. Podle navigace jsme v cíli měly být za 1,5 hodiny.
Petra je středoškolská učitelka, Jana pracuje ve zdravotní pojišťovně a stará se o nemocnou maminku. Shodly jsme se, že chceme poznat nové lidi, zapomenout na každodenní starosti a projít se přírodní rezervací.
Dorazily jsme do cíle, ale něco bylo špatně. Organizátor nám zadal nepřesnou adresu, a tak jsme se pár kilometrů vracely. Stejně bloudili i ostatní.
Ubytovaní jsme byli přímo u Berounky
Sem mi, ženský, nelezte!
Cílem byl obyčejný hostel, kde už kuchař připravoval večeři. Potřebovaly jsme nutně kafe a šly si do kuchyně pro hrneček. Kuchař nás drsně zpražil: „Ženský tady se mi nepleťte! Tady su já a vařím.“
Tenhle tón se mi vůbec nelíbil. Ani ostatním. Šly jsme se raději ubytovat.
Kdo přijel dřív, zabral si postel. Smůlu měli ti, co přijeli jako poslední. Na ty zbyla místa nahoře na palandách v už obsazených pokojích.
K večeři byly boloňské špagety a povedly se. Přijelo nás 30 a hučelo to tam jako v úlu. Přesunula jsem se proto do společenské místnosti v patře. Po chvilce tam přišel školník Pavel. Příjemný chlápek, ale moc toho nenamluvil.
Přisedla si k nám Hanka, která přijela až z Hodonína. Postupně se dozvídám, že tam jsou lidé z Valašského Meziříčí, Brna, Hradce, Strakonic a Plzně.
Promrzlí dorazili Zdeněk a Milan. Sympaťáci z Moravy si dali ještě 40 kilometrů na kole. Přivezli nám domácí slivovici a ořechovku.
„Neházejte do kamen brikety,“ zazněl další zákaz od kuchaře.
Studená voda ve sprše, zima na pokoji a chrápání spolubydlící mě přesvědčily, že po túře odjedu. A nebyla jsem jediná.
Přírodní rezervace
Po snídani jsme si udělali společné foto a vydali se podél Berounky ke zřícenině hradu Týřov.
Zřícenina Týřov
Zážitek mi zkazil kuchař. Vyprávěl sexistický vtip, kterému se zasmál jen on, a to už jsem se ozvala. Nechápu, co na takové akci ten člověk dělá.
Z Týřova jdeme do přírodní rezervace Jezírka.
Přírodní rezervace Jezírka
Několik žen odpoledne odjelo, já nakonec zůstala. Výlet mě nabil energií, s některými lidmi jsem se chtěla poznat víc a povzbudila mě i Libuška, máma tří dětí a babička sedmi vnoučat. Poradila mi: „Nevšímej si toho. Přijela jsi se pobavit, ne?“
Člověče, nezlob se i diskotéka
Po večeři jsme hráli Člověče, nezlob se. Vedle mastili karty a koutkem oka jsme sledovali StarDance. Vypadla Hanka Dvorská, kaskadérka, se kterou chodím cvičit a o níž jsem už psala tady.
O patro výš se rozjela diskotéka. Tančila jsem po hodně letech a celkem si to užila.
Byla tu neděle, po snídani odjezd. Kuchařovu hlášku: „Pozor na mě, ještě jsem si nevzal prášky,“ jsem už nekomentovala.
Dechberoucí výhled z Týřova
S někým jsme si vyměnili kontakty a na jaře plánujeme setkání. Těším se.
„Dneska být singl už není stigma,“ zamyslela se Petra. Je v několika facebookových skupinách a říká, že kdyby měla dost času a peněz, mohla by každý víkend vyrazit na nějakou akci. Někdo nabízí jízdu na kole, jiný deskové hry, turistiku nebo kvízy. Možností, jak poznat nové lidi, je spousta.
