Článek
Rusko zkusilo nejdřív trik na odvedení pozornosti USA od Ukrajiny. Použilo svoji loutku Hamás, oddělení špinavé práce Kremlu na středním východě, a ti napadli Izrael.
Na Izrael se ovšem nesahá. Ani demokratům, ani republikánům. Evidentně se v Kremlu přepočítali a dopadlo to, jak to dopadlo, a Izrael se svým zpravodajstvím určitě nenechali věci náhodě. Rusko se svými základnami přijde o operační prostor v Africe a Středozemí, protože Ruské lodě opustily přístavy v Sýrii a mluví se o odchodu. Jak bude nyní Kreml zásobovat Wagnerovce v Africe? Logisticky to bude oříšek.
Základny prý ještě neevakuovali, ale já bych řekl, že syrský režim je pro Rusko kaput. Leda že by Trump ještě později pomohl, až nastoupí v lednu do úřadu. Mluví se ovšem víc o evakuaci ve smyslu - „Kreml doufá, že nebude muset“, což v normálním jazyce znamená, že pár psychopatů s vojenskou doktrínou „nás mnogo“ čeká na to, jak situace dopadne, protože nejspíš nemají ani informace ze zpravodajství, když se jejich zpravodajství omezuje hlavně na expanzní propagandu.
Řekl bych, že veškerá opozice Rusku, Íránu a veškerému komunismu by musela být obsazena úplnými osly, aby jim nechali operační prostor ve Středozemí a hlavně v Africe. Wagnerovci tím tak přijdou v Africe o logistiku a diktátoři o ochranu, kterou Wagnerova skupina poskytuje.
Zatím západní zpravodajství sděluje, že odpluly jen lodě. Ale to nejspíš proto, že pro Kreml jsou ztráty pod 100% minimální a pomíjivé. Zbytky kontingentů tam tak klidně nechají třeba na prošlých konzervách, jen kdyby náhodou. Pokud je už tedy dávno nepřesunuli na Ukrajinu.
Ukrajina je více či méně proxy válka o existenci Ruské federace. Tedy Ruska samostatného rozděleného na menší celky. I když i to se může zdát jako velký cíl, Rusko si k tomu ve velké míře pomáhá samo. Nyní když to v únoru budou tři roky vleklého konfliktu, takže těch cílů lze nyní dosáhnout už i ekonomickou izolací Ruské federace.
Je ale důležité, aby Ukrajina získala zpátky Krym a svoje ložiska plynu, aby s nimi mohla nahradit Rusko na tak dlouho, aby se Rusko dalo izolovat s minimálním dopadem na západ a s nimi potopit i tak chabé společenství populismu a separatismu od západu BRICS.
Přijde na konec federace?
Tak jako v Sýrii a Libanonu teď brzo i v Rusku půjde hlavně o to, aby se politické vakuum po pádu režimu vyplnilo co nejrychleji a co možná nejlepšími lidmi, co budou dodržovat lidská práva a svobody. Nebude pak důvod pro občanské války, nepokoje a přívaly dalších uprchlíků, kterými se Čína a Rusko pokoušeli zásobovat Evropu přes Bělorusko, a navíc to drze použít ve své propagandě, jako to udělali například minulé volby, když nám měl nyní exministr Bartoš, bývalý adept na premiérské křeslo, nastěhovat do bytu 2+1 minimálně jednu syrskou rodinu. Teď se můžou uprchlíci a disidenti naopak vracet nazpátek.
Rusko zkouší kde co, ale od dob absolutního izolacionismu Sovětského Svazu, který přežil hlavně z benevolence Západu na smlouvě o půjčce a pronájmu, o které jsme se z propagandistických důvodů neučili, se Sovětský svaz a Ruská federace od doby svojí existence pouze zmenšuje a chudne. Na jejich snahách o korupci západu sice všichni na západě bohatnou, ale krom několika dobytých území za cenu Pyrrhových vítězství je Rusko zase o něco slabší a menší. Tímto tempem a přístupem se stane tak malým, až bude úplně nejmenší.
Navíc je tu fakt, že o vliv Rusko v Sýrii připravilo společně s jinými zeměmi jako Ukrajina hlavně Turecko, které pro Putina nebylo kdysi dost dobré a se svojí vysokou inflací asi nezajímavé. Erdogana už asi nyní naopak nezajímá Putin se svojí ekonomikou, kde navzdory nejnižší nezaměstnanosti vůbec je na ruském trhu práce z 18000 volných míst 600 žadatelů. Připočtěme výdaje na válku a mandatorní výdaje a počty lidí, co je potřeba na frontě, oproti tomu, že Ruská federace drží pohromadě silou.
Veliké Rusko čeká veliká krize. Její průběh závisí na krizovém managmentu. Země federace, které ze svého nerostného bohatství nic nemají, jistě nebudou mít zájem být součástí federace, živit oligarchy a válečné ambice Kremlu během krize, když se represivní složky přesunou na bojiště. To samé momentálně platí i pro satelitní diktátory. Není ochranka, není diktátor.
Jak situace ale dopadne, závisí od ochoty Západu nepolevit.
Články na podporu kontextu:
