Článek
Stačí mít při jízdě na motocyklu obyčejné dioptrické brýle, když si zvednu plexi přilby? Nebo musí ochrana zraku skutečně plnit ochrannou funkci?
Na první pohled jednoduchá otázka, která mezi motorkáři vyvolává překvapivě zajímavou právní diskusi.
Český zákon č. 361/2000 Sb. v § 6 odst. 1 písm. h) ukládá řidiči motocyklu povinnost chránit si za jízdy zrak vhodným způsobem, například brýlemi nebo štítem.
A právě slovo vhodným je podle mého názoru zásadní.
1. Co vlastně říká zákon?
Zákonodárce v jedné větě stanovil dvě odlišné povinnosti.
U ochranné přilby výslovně požaduje schválený typ podle příslušného právního předpisu.
U ochrany zraku však žádnou konkrétní technickou normu ani homologaci výslovně nestanovuje. Používá obecnou formulaci „vhodným způsobem“.
Slovo „například“ navíc znamená, že brýle a štít jsou příklady možného řešení, nikoliv vyčerpávající seznam.
To ale podle mého názoru neznamená, že jakékoliv brýle automaticky splňují zákonný požadavek.
Pokud zákon požaduje vhodnou ochranu, musí být vhodnost posuzována s ohledem na účel, kterému má ochrana sloužit.
2. Dioptrické brýle nejsou automaticky ochranné brýle
Zde je potřeba rozlišovat dvě naprosto odlišné funkce.
Dioptrické brýle slouží především ke korekci zraku. Ochranné brýle mají chránit oči před vnějšími vlivy, například mechanickým poškozením.
Běžné dioptrické brýle nemusí mít dostatečnou mechanickou odolnost, boční krytí ani konstrukci určenou k ochraně očí před odletujícími předměty.
To, že člověk přes brýle dobře vidí, ještě neznamená, že má oči dostatečně chráněné.
Nezaměňujme tedy zdravotnickou optickou pomůcku za osobní ochranný prostředek.
3. Technické normy existují
Přestože český silniční zákon konkrétní normu ochrany zraku nepředepisuje, technické požadavky na ochranné brýle existují.
Mezi důležité normy patří:
- ČSN EN 1938 – ochrana zraku pro uživatele motocyklů a mopedů.
- ČSN EN ISO 16321-1 – obecné požadavky na ochranu očí a obličeje při pracovním použití.
- ANSI/ISEA Z87.1 – americká norma pro ochranné brýle.
Dřívější ČSN EN 166 byla nahrazena normou ČSN EN ISO 16321-1 s účinností změny od 30. dubna 2025.
Je však důležité rozlišovat jejich zaměření. Splnění pracovní normy samo o sobě ještě neznamená, že výrobek je optimální pro motocyklový provoz.
Pro naše téma je zvlášť zajímavá norma EN 1938, která je určena přímo pro motocyklové a mopedové brýle.
Zásadní otázka tedy zní: Proč bychom měli považovat běžné dioptrické brýle za vhodnou ochranu zraku, když jejich ochranné vlastnosti nemusí být vůbec ověřeny?
4. Když se zvednuté plexi změní v problém
Představme si běžnou situaci v dopravní koloně.
Motorkář si kvůli horku zvedne plexi. Na nose má obyčejné dioptrické brýle a je přesvědčený, že zákonu vyhověl.
Z vozidla před ním odletí kamínek. Zasáhne brýlové sklo, které se poškodí nebo rozbije. Střep poraní oko.
Následuje bolest, ztráta schopnosti bezpečně vidět a motorkář přestane ovládat svůj stroj. Výsledkem je dopravní nehoda, při které zemře další člověk.
V takové situaci už nepůjde jen o otázku, zda měl řidič při kontrole brýle.
Bude se zkoumat:
- Jaké vlastnosti měly použité brýle.
- Zda byly vhodné pro daný způsob použití.
- Zda bylo riziko mechanického poškození oka předvídatelné.
- Zda existovala dostupná účinnější ochrana.
- Zda použití nevhodné ochrany mělo příčinnou souvislost s nehodou.
A právě zde se může původně zdánlivě bezproblémové jednání dostat do úplně jiné právní roviny.
5. Policejní kontrola není konečným právním posouzením
Při běžné silniční kontrole může policista vidět motorkáře s dioptrickými brýlemi a vyhodnotit, že má zrak chráněný.
Jenže tím není automaticky vyřešena otázka skutečné vhodnosti ochrany.
Policejní kontrola není technickou zkouškou ochranných vlastností brýlí a její výsledek není závazným potvrzením, že použité brýle splňují všechny požadavky právního řádu.
Je proto nutné rozlišovat mezi posouzením přestupku a případným pozdějším posouzením odpovědnosti za způsobenou nehodu.
6. Odpovědnost nekončí u dopravního předpisu
Zákon č. 361/2000 Sb. obsahuje v § 4 písm. a) další důležitou povinnost.
Každý účastník provozu se musí chovat tak, aby svým jednáním neohrožoval život a zdraví jiných osob ani svůj vlastní.
Tím ale právní odpovědnost nekončí.
Pokud dojde k vážné nehodě, může se posuzovat také nedbalostní jednání podle trestního zákoníku, zejména § 16 a případně § 143.
V občanskoprávní rovině může být relevantní také § 2918 občanského zákoníku, který řeší příspěvek poškozeného ke vzniku nebo rozsahu škody.
Samozřejmě nelze předem tvrdit, že každý motorkář s běžnými dioptrickými brýlemi porušuje zákon nebo že mu automaticky hrozí trestní odpovědnost.
To by muselo být prokázáno v konkrétním případě.
Podstatné ale je, že formální splnění jednoho dopravního požadavku automaticky nevylučuje odpovědnost za následky vlastního jednání.
7. Zákon není návod, jak hledat jeho nejsnazší výklad
Celá tato diskuse podle mě ukazuje na jeden obecnější problém.
Často se setkáváme s argumentem: „Zákon mi to nezakazuje, takže to můžu.“
Jenže právní předpisy nelze vždy vykládat pouze podle jednotlivých slov vytržených z kontextu.
Pokud zákon požaduje vhodnou ochranu zraku, měli bychom se ptát, co je skutečně vhodné pro dané použití.
Nejde o to, zda policista při běžné kontrole uzná brýle za dostatečné. Jde o to, zda tyto brýle skutečně chrání zrak před předvídatelnými riziky motocyklového provozu.
Rozdíl mezi tím, abychom dobře viděli, a tím, abychom si zrak skutečně chránili, není jen slovíčkaření.
A proto bych chtěl položit otázku všem motorkářům:
Když si v koloně zvednete plexi a necháte si na nose obyčejné dioptrické brýle, jste přesvědčeni, že jste splnili nejen formální požadavek zákona, ale také jeho skutečný smysl?
Nebo se spoléháte pouze na to, že vás za to policista nepokutuje?
Článek představuje právní a bezpečnostní úvahu, nikoliv závazný právní výklad. Posouzení vhodnosti konkrétní ochrany a případné odpovědnosti závisí na okolnostech konkrétního případu.
