Článek
Začínali jsme kameny, oštěpy, pak luky, vynalezli jsme střelné zbraně, páru i atomovou energii.
Vše, co jsme kdy vynalezli, bylo původně určeno pro jeden účel, ale časem jsme své vynálezy začali používat v mnohem širším kontextu. Vezměme si samotnou radiaci, která od zdravotnictví přes energetiku došla až k nejničivějším zbraním světa.
Takových vynálezů jsou kolem nás spousty a velké množství z nich je součástí dalších nových vynálezů.
Současně s tím celé lidstvo získává nové a nové vědomosti a ukládá je. Původně v kresbách na stěnách jeskyní, posléze v písmu na hliněných tabulkách, dnes máme vědomosti lidstva na internetu.
Kam se podíváme, tam je nějaká informace, která může být pro někoho důležitá. Ten někdo se zeptá a internet mu ji najde.
Jenže ani internet není všemocný. Znalostí je tolik, že orientace v nich je těžká. Některé věci se dnes nedají dohledat právě kvůli množství informací, které máme.
My obyčejní lidé máme nyní pocit, že jsme dosáhli vrcholu. Víme takříkajíc vše, jen se dostáváme do situace, kdy to, co víme, neumíme najít.
Nyní nastal velký zvrat v našem vývoji. Jsme na hranici, kterou by Morfeus z Matrixu popsal takto:
Morpheus:
„Na začátku jednadvacátého století celé lidstvo spojenými silami oslavovalo svůj triumf. Sjednotili jsme se v oslavách zrodu AI.“
A ano, má naprostou pravdu. A ne, neřešíme otázku, zda nás AI vyhladí či zotročí.
Je tu mnohem horší scénář.
Ten scénář je o nepochopení toho, co nám AI může dát.
Můžeme ji nadále využívat jako hodně chytrou sekretářku, přestat myslet a nechat AI dělat vše za nás. Připravit se tak o vlastní potřebu přemýšlet, protože proč bych měl myslet, když někdo myslí za mě?
Dnes, právě v těchto okamžicích, se píše naše budoucnost a je jen na nás, jak ji uchopíme.
AI nabízí něco mnohem víc a někteří z vás již tuší, co může být počátkem nové éry lidstva.
AI je při svých neustále rostoucích schopnostech schopná propojit všechny znalosti lidstva s námi všemi, a to nejen s jednotlivci. Dokáže sledovat náš výzkum, porovnávat jej s tím, co jsme již vymysleli, a spojovat týmy z různých koutů světa, které pracují na stejných věcech.
Dokáže vytvořit z našeho vědění ucelenou knihovnu, ve které se sama neztratí, a spojovat tak nejen vědecké týmy, urychlovat vývoj, ale i spojovat lidi a možná v budoucnu celé národy.
A co víc, mnohem lépe rozpozná, že mnoho našich poznatků má souvislosti napříč obory. Právě schopnost obory navzájem propojit může být dalším obrovským krokem pro posun lidstva ve vědění.
Je tedy jen na nás, co chceme. Zda je pro nás příjemnějším řešením nechtít myslet, když to umí někdo jiný, nebo toho jiného využít k tomu, aby nám pomohl rozvíjet se nejen jako lidstvo, ale i jako jednotlivci.
Můžeme dát AI jasný účel. Její původní vznik byl především důkazem toho, že něco takového dokážeme vytvořit. Neměla jasný cíl ani jasný účel.
Dnes se ten účel přímo nabízí.
Není jím nic jiného než pomáhat lidem v jejich rozvoji.
Nebo naopak urychlit jejich zakrnění.
Tak co, civilizace, co si vybereš?
