Článek
Týden, který by neměl zapadnout
Jsou týdny, kdy se zprávy jen hromadí. A pak jsou týdny, kdy do sebe zapadají jako dílky obrazu, který bychom možná raději neviděli celý.
Druhý červnový týden roku 2026 patří do té druhé kategorie.
V pondělí publikoval šéf OpenAI Sam Altman společně s hlavním vědcem firmy Jakubem Pachockým text o budoucnosti, ve kterém navrhuje mezinárodní organizaci s pravomocí zpomalit vývoj umělé inteligence. Tentýž den jeho firma důvěrně podala u americké komise pro cenné papíry žádost o vstup na burzu.
V úterý vydal Anthropic svůj dosud nejsilnější veřejně dostupný model Claude Fable 5. A ve středu jeho zakladatel Dario Amodei zveřejnil esej, v níž žádá, aby stát získal pravomoc podobné modely testovat a v případě potřeby zakázat. Včetně těch jeho vlastních.
Firmy, které stojí na vrcholu nejrychleji rostoucího odvětví v dějinách, prosí o regulaci sebe samých. Ve chvíli, kdy míří na burzu.
To není běžná tisková zpráva. To je signál.
Stromovous se probouzí pozdě
Amodei svou esej otevírá obrazem z Pána prstenů. Hobiti se v ní snaží probudit Stromovouse, moudrý, ale nesnesitelně pomalý strom, zatímco jeho les kácí armáda. Stromovousovi trvá celý den jen pozdravit jiný strom.
Stromovousem je v tomto příměru politika. Armádou umělá inteligence.
Není to jen literární ozdoba. Je to přesný popis problému, který se týká i nás. Zákony vznikají roky. Umělá inteligence se zásadně mění každých pár měsíců. Před čtyřmi lety neuměla napsat souvislý kus kódu. Dnes podle Amodeie píše většinu kódu ve velkých AI firmách. A pokud takzvané škálovací zákony, podle nichž schopnosti modelů rostou s výpočetním výkonem, vydrží ještě rok nebo dva, vznikne podle něj to, čemu říká země géniů v datacentru.
Tedy umělá inteligence, která zvládne většinu duševní práce lépe než člověk.
Lze namítnout, že šéf AI firmy má důvod přehánět. Jenže Amodei tentokrát nepřehání směrem, který by mu pomáhal prodávat. Přehání, pokud vůbec, směrem, který jeho byznys komplikuje.
Model, který vyděsil vlastní tvůrce
Celý obrat má konkrétní příčinu. Jmenuje se Mythos.
V dubnu Anthropic představil model, který dokázal samostatně nacházet dosud neznámé bezpečnostní díry v softwaru a psát na ně útoky. Firma jej odmítla pustit mezi veřejnost. Místo toho jej v rámci iniciativy nazvané Project Glasswing poskytla úzkému okruhu partnerů, mezi nimiž jsou Apple, Microsoft, Google, Amazon, ale také NATO a evropská kyberbezpečnostní agentura ENISA. Úkol zněl jednoduše. Najděte díry ve vlastních systémech dřív, než je najde někdo jiný.
Za několik týdnů jich našli přes deset tisíc. Vysoké a kritické závažnosti. V softwaru, na kterém stojí banky, nemocnice, elektrárny i státní správa.
Teprve potom, po tisících hodin testování a s bezpečnostními pojistkami, které citlivé dotazy přesměrují na slabší model, vydal Anthropic veřejnou verzi pod jménem Fable 5.
A teprve potom napsal Amodei svou esej. V ní přiznává to, co si dosud žádný šéf technologické firmy nedovolil říct takto otevřeně. Transparentnost už nestačí. Nejsilnější modely by měly procházet povinným testováním nezávislou stranou, podobně jako letadla před vzletem. A stát by měl mít pravomoc nebezpečný model nepustit do provozu.
Firma k eseji přiložila hotový legislativní návrh a slíbila mu finanční podporu. Navrhuje tedy zákon, který dopadne především na ni samotnou.
Nejnaléhavější věta není o technologii
V pěti tisících slov Amodeiho eseje se skrývá jedna věta, která by měla rezonovat právě ve střední Evropě.
Mocná umělá inteligence ve špatných rukou může být ultimátním nástrojem autokracie.
Amodei nepíše o robotech, kteří se vymknou kontrole. Píše o lidech. O vládách, které by mohly pomocí AI sledovat každého občana do nejmenších detailů jeho života. O plně autonomních zbraních, které na rozdíl od vojáků neodmítnou protiprávní rozkaz. O moci, která by mohla být uchvácena rychle, potichu a obejitím všech demokratických pojistek, jež lidstvo budovalo staletí.
Jeho návrhy jsou překvapivě konkrétní. Zakázat nasazení plně autonomních zbraní proti vlastním občanům. Zavřít mezeru v zákonech, díky níž si stát může kupovat data občanů od soukromých firem. A jeden nápad, který zní skoro nepatřičně, dokud se nad ním člověk nezamyslí. Každý, proti komu stát vede řízení, by měl mít přístup k umělé inteligenci přinejmenším stejně schopné, jakou smí použít úřady.
Jinými slovy, právo na obhájce pro jednadvacáté století.
A pak dodává něco, co se od šéfa korporace neslýchá. Umělá inteligence bude brzy tak mocná, že ji nebude bezpečné plně svěřit ani vládám, ani firmám. Včetně té jeho.
Důvod k podezření, nebo k zamyšlení
Kritici samozřejmě mají odpověď připravenou. Regulatory capture, říkají. Povinné testování a certifikace zvládnou nejlépe ti, kdo už dnes mají bezpečnostní týmy, dokumentaci a miliardy v zádech. Tedy přesně Anthropic a OpenAI. Regulace, kterou velcí hráči sami navrhnou, se může stát příkopem, přes který menší konkurence nepřejde.
Je to vážná námitka a nelze ji smést ze stolu. Stejně jako nelze přehlédnout, že obě firmy varují před svou technologií ve stejných dnech, kdy ji prodávají investorům na cestě k burze.
Jenže právě tady stojí za to vzpomenout si na jiný signál z poslední doby. Nejbohatší lidé planety si potichu pořizují druhé pasy, domy v Argentině a na Novém Zélandu, záložní varianty existence. Veřejně mluví o zářné budoucnosti, soukromě se na ni pojišťují.
Šéfové AI firem dělají něco podobného, jen obráceně. Soukromě budují nejmocnější technologii dějin. A veřejně prosí stát, aby na ni dohlédl.
Lidé s nejlepším přístupem k informacím se chovají, jako by věděli něco, co my ostatní zatím jen tušíme.
Evropa mezitím odkládá
A jak na tento týden odpovídá Evropa? Mlčením. Nebo přesněji odkladem.
Zatímco v Americe sami tvůrci technologie volají po tvrdších pravidlech, Evropská unie se letos na jaře dohodla, že klíčové povinnosti svého vlastního AI Actu odsune. Pravidla pro vysoce rizikové systémy, která měla platit od letošního srpna, začnou platit až na konci roku 2027, některá dokonce v roce 2028.
Důvody jsou pochopitelné. Chybí technické normy, úřady nestíhají, firmy si stěžují na byrokracii. Jenže vzniká tím zvláštní obraz. Kontinent, který se pyšnil tím, že reguluje jako první, bere nohu z plynu přesně ve chvíli, kdy ti, kdo technologii znají nejlépe, šlapou na brzdu.
Stromovous se v Americe možná probouzí. Ten evropský si zatím přivstal jen proto, aby si nastavil budík na později.
Otázka, která zbývá
Možná je to všechno jen divadlo. Promyšlená hra firem, které chtějí vypadat odpovědně, zatímco budují impéria. Dějiny kapitalismu by takovému čtení daly za pravdu.
Ale možná je to poprvé, kdy tvůrci technologie vidí na horizontu něco, co je skutečně přesahuje. A místo aby mlčeli, jako mlčeli tvůrci sociálních sítí, říkají to nahlas, písemně a s legislativním návrhem v příloze.
Historie ukazuje, že velké společenské změny bývají nejzřetelnější ve chvíli, kdy je začnou předvídat ti, kteří mají nejvíce co ztratit. A těžko si představit někoho, kdo má co ztratit více než firmy v hodnotě stovek miliard, které dobrovolně žádají o dohled.
Otázka pro nás ostatní proto nezní, jestli mají Amodei s Altmanem pravdu.
Otázka zní, co budeme dělat, jestli ji mají.
Zdroje: Dario Amodei, Policy on the AI Exponential (darioamodei.com, červen 2026); Sam Altman a Jakub Pachocki, Built to Benefit Everyone (openai.com, 8. 6. 2026); Anthropic, Claude Fable 5 a Mythos 5 (anthropic.com, 9. 6. 2026); Anthropic, Project Glasswing; TechCrunch, CNBC, Cybersecurity Dive, Help Net Security; Rada EU, dohoda o Digital Omnibus on AI (7. 5. 2026).
