Článek
Odškodnění 30 Kč. To je vše, co mi mohla jinak velice milá a pokorná průvodčí nabídnout za všechno, čeho jsem byl toho dne svědkem. Odjížděl jsem z Brna, kde jsem byl za kamarádkou, posledním večerním vlakem. V Českých Budějovicích jsme měli být v 10 hodin večer. Už kousek za Brnem jsme však zastavili. Stáli jsme na jednokolejce, takže mi bylo jasné, že nečekáme na křížení, ale že se něco děje. Z okna jsem viděl, jak někdo venku prošel, a napadlo mě, že jsme možná někoho nebo něco srazili.
Asi po patnácti minutách čekání jsem si řekl, že se radši dojdu zeptat, co se děje. Přátelé, kteří dojíždí na brněnskou univerzitu, mi totiž už párkrát vyprávěli, jaké nesnáze na svých cestách po této trase zažili a prý se jim i párkrát stalo, že málem nedojeli.
Průvodčí jsem našel hned u jednoho konce našeho vagónu. Řešili se strojvedoucím automatické dveře, které se bůhví proč otevřely za jízdy a nešly zavřít. Sedl jsem si zase na své místo, na které mě mimochodem přesunuli v rámci změny řazení (zkrátka tam nebyl ten vagón, kde jsem si rezervaci udělal původně), a ustaraně čekal, co bude dál. Nakonec se jim dveře podařilo zavřít a zamknout a pokračovali jsme, ale pak jsme zastavili znovu. A byly to opět otevřené dveře, jen na opačném konci vozu. To už jsem začal být trochu na pochybách, jestli se vůbec dostanu domů, nebo aby nedej bože někdo nevypadl.
Očekával jsem, že v další stanici nás vyženou ven a budeme čekat na jiný vlak, ale nic z toho se nestalo. Prostě jsme s takto porouchaným vagónem jeli až do Budějovic. Aby toho ale nebylo málo, ještě ke všemu začala být ve vagónu poměrně zima. Ptal jsem se průvodčí, jestli by nemohla přidat na topení, ale s nešťastným pohledem mi oznámila, že vagón přestal topit a že jestli chci, dá mi odškodnění a přesadí mě jinam. Ve vedlejším voze mi sice bylo teplo, ale seděl jsem tam se zcela cizími lidmi, kteří páchli cigaretami.
Nakonec jsme dojeli s dvacetiminutovým zpožděním, takže jsem ani nestihl MHD domů. Kdybych neměl bratra, který pro mě přijel autem, musel bych ještě dalších dvacet minut šlapat v zimě před jedenáctou večer domů.
Skoro jsem měl pocit, že to je moje chyba, že jsem raději nejel dříve, ale pravdou je, že tohle je především chyba dopravce. Jestli se taková pochybení dějí na této trase často, jak tvrdí moji přátelé (a to ani nechci rozebírat, jak staré a špinavé vagóny jsme měli), možná si příště pro cestu do Brna vyberu raději jiný způsob dopravy. A to se pořád v reklamách kasají, jak nakoupili nové soupravy. Kde ty nové soupravy jsou?
