Článek
Potřebuji auto, ne hračku
Hledám normální rodinný kombík, který mě doveze z bodu A do B, pojme rodinu, kufr, občas něco ze zahradnictví nebo stavebnin. Nechci platit za zbytečnosti, které ihned vypínám. Ročně najedu kolem 10 až 15 tisíc kilometrů, poslední roky spíš méně. Jsem obyčejný český řidič.
Elektroauto mě láká, ale…
Na elektromobilech se mi líbí hned několik věcí. Ticho, plynulý zátah odspodu, žádné turbo, žádné cukání. Rozjezd na dálnici bez stresu, ve městě ideální. Časté zastavování nevadí, studený motor se neřeší. Nabíjet bych doma mohl bez problémů a většinu cest mám kolem komína. Podle všech obecných pouček jsem ideální kandidát na elektroauto.
Jenže pak si představím, jak přijdu do showroomu a narazím na realitu. Elektromobil stojí nad 1 000 000 Kč a jeho srovnatelná spalovací varianta zhruba 600 000 Kč. Dát skoro dvojnásobek za auto, které mi poslouží úplně stejně? U ojetin sice elektromobily rychleji ztrácejí na ceně, ale riziko přináší hlavně stav baterie. Jakmile se po záruce objeví problém, je z auta velmi drahá starost. Zkrátka nemáme zatím dost zkušeností s tím, co baterie udělají po 10 nebo 15 letech. A u některých značek, zejména nových čínských, nevíme vůbec nic o dlouhodobé životnosti.
Elektromobil bych mohl nabíjet klidně doma u baráku, ale pořád se mi nelíbí jeho cena.
Kdo si kupuje elektromobily nejčastěji?
Elektroauta byla v minulých letech přijímána hlavně movitějšími lidmi. Dále si elektroauta kupovaly firmy a stání instituce, pro které bylo prestižní greendeal. Velká výhoda bylo parkování ve městech bez omezení, dálniční známka apod. V Praze to byla naprosto zásadní výhoda. Jenže pro běžného člověka s rodinou a omezeným rozpočtem je pořízení elektromobilu riskantní a finančně náročné. Koupě nového auta nebo i bazarového elektroauta znamená výrazný zásah do rodinného rozpočtu.
Zastánci elektromobilů často upozorňují na nižší servisní náklady, ale realita je složitější. Baterie musí být chlazeny či vyhřívány, reduktor pracuje při vysokých otáčkách, elektronika je náročná na životnost a vysokonapěťová instalace 400–800 V vyžaduje vyškolené opraváře se speciálním razítkem. Garážové opravy nejsou možné a případné poruchy mohou mít i právní důsledky. Elektroauto není tak jednoduché, jak se často říká, a servisní rizika a náklady nelze podceňovat.
Ekonomika a praktičnost
Když si to spočítám, vychází mi to pořád stejně. Pokud najedu 10 000 km ročně se spalovacím motorem, za 10 let zaplatím za benzín asi 245 000 Kč (spotřeba 7 l/100 km, cena 35 Kč/l). Nový elektromobil stojí cca 1 000 000 Kč, tedy o 400 000 Kč víc než srovnatelné spalovací auto za 600 000 Kč. Díky úspoře na palivu bych tak doplácel přibližně 155 000 Kč, což pohodlně pokryje servis a oleje u spalovacího auta.
Kromě toho bude spalovací auto stát po 10 letech asi 150–200 000 Kč, elektromobil kolem 300 000 Kč a možná i méně. Hodnota závisí hlavně na stavu baterie a konkrétním typu auta.
Kupovat nový elektromobil mi zatím nedává smysl. Ani prakticky nebo finančně.
Například čínská vozidla zatím nejsou prověřena z dlouhodobého hlediska vůbec . Evropské a Americké firmy jsou prověřeny po mnohá desetiletí jen u spalovacích motorů a některé typy byly mnohdy propadáky. Jak to bude u čínských aut? Vyrovnají se i po letech zavedeným značkám ? To nikdo neví.
Ojetý benzínový kombík je vzácný, ale praktický
Tudíž marně hledám slušného benzínového kombíka do roku 2017. Nabídka je ale omezená. Kdo takové auto má, proč by ho prodával, že? Novější vozy jsou kvůli nařízením EU dražší a já se bráním tím, že udržuji stávající auta v provozu. Ojetý kombík do roku 2017 je oproštěný od nesmyslných nařízení a drahých „vychytávek“. Servis je známý a předvídatelný.
Na závěr bych jen dodal, že elektroauto je pro mě, jako běžného občana, zatím nevýhodné a riskantní. Snad časem se situace změní, ceny klesnou, baterie se osvědčí a nové technologie budou dostupnější. I počítače ze začátku stály statisíce, tak si počkám. Uvidíme, ale ať mi to nikdo nenutí.
