Článek
Matky si svátky neužívají, ale spíše je přežívají
V obchodech se už během října objevují čokoládoví Mikuláši a v rádiu hrají koledy. Právě v tu chvíli začne většina matek pociťovat paniku. Vánoce pro mnohé z nich totiž znamenají nejen dárky a cukroví, ale i tlak na dokonalost. Napéct, uklidit, zabalit, naplánovat program, sladit harmonogramy všech členů rodiny – a přitom udržet úsměv na tváři. Jana v tom nebyla jiná. Každý prosinec pro ni znamenal neustálé plánování, logistiku a pocit, že její vlastní potřeby jsou až na posledním místě. Ačkoli se snažila být dokonalou matkou, často odcházela vyčerpaná, vyplašená a nešťastná.
Letošní rok jí však přinesl dramatickou změnu. Kvůli dohodě s bývalým manželem odjely děti strávit celé svátky k němu na hory. Jana si představovala Štědrý večer bez smíchu dětí, rozházených hraček i vánočního hluku a přitom věděla, že se od ní očekává, že si zachová klid. „Co budu dělat? Budu jen sedět a brečet do bramborového salátu?“ přemítala. Strach z neznámého jí přinášel bolest, kterou nečekala.
Ticho a pocit samoty se změnil v nečekaný dárek
Den, kdy děti odjely, byl zvláštní. Dveře zaklaply a byt se ponořil do ticha, které na chvíli až bolelo. Jana seděla na pohovce a čekala, kdy přijde slibovaný smutek. Ale místo něj přišel podivný pocit uvolnění a lehkosti. Poprvé po letech nemusela řešit, zda je kapr dostatečně osmažený, jestli se dceři bude líbit nová panenka, nebo zda syn nezačne brečet, protože dárků je „málo“.
Ráno se probudila pozdě, bez budíku a s pocitem, že nemusí nic dělat. Pila kávu, četla knihu a uvědomila si, jak je to ticho příjemné. Každý doušek kávy byl malou radostí a každý moment volného času připomínal, že i samota může být cenná. Poprvé se cítila opravdu svobodná a její pohoda nebyla vázaná na něčí potřeby nebo očekávání.
Společnost na matky vyvíjí velký tlak
Radost z klidu však byla provázena jakýmsi vnitřním konfliktem. Jana si uvědomila, že v naší kultuře je mateřství stále spojováno s absolutním sebeobětováním. Dobrá matka se měří tím, kolik stresu a vyčerpání vydrží. Pokud si dovolí užít klid, je v očích společnosti „egoistická“.
Tento neviditelný bič společnosti byl pro Janu nejtěžší. Přemýšlela, proč se matky musí cítit provinile za to, že si dovolí odpočinout, zatímco otcové mají právo relaxovat. Pochopila, že pocit selhání není její vlastní, ale vnucený okolím, které ženskou nezávislost neodpouští.
Zasloužený klid bez výčitek
Když se po týdnu vrátily děti z hor, byly nadšené a plné energie. Jindy by je Jana přivítala vyčerpaná a ztrápená. Tentokrát to ale bylo jinak. Jana je přivítala s klidem a trpělivostí. Její týden samoty jí vrátil sílu a energii. Díky tomu mohla plně sdílet radost s dětmi. Ten týden jí připomněl, že být šťastnou matkou znamená nejdříve být spokojená a vyrovnaná sama se sebou.
Už se netají tím, že Vánoce bez dětí byly pro ni ty nejlepší. Naučila se, že mateřská láska se neměří mírou utrpení a vyčerpání, ale tím, kolik radosti dokáže žena předat, když je sama šťastná. Její letošní vánoční dárek nebyl pod stromečkem, ale v tichu a klidu, které jí dovolilo se nadechnout a naplno sdílet radost se svými dětmi.
