Článek
Nečekaný výbuch vzteku u pokladen
Markéta stála v nekonečné frontě u klasické pokladny s obsluhou. Bylo 5 odpoledne a už se těšila, až dojede domů. Když se k ní po chvíli přiblížila aktivní asistentka prodeje a začala ji směrovat k samoobslužné zóně, v Markétě to začalo vřít. „Pojďte ke mně, samoobslužná pokladna je volná, tam to budete mít bez čekání,“ lákala ji prodavačka s nacvičeným úsměvem.
Markéta se však ani nepohnula. „Nejdu tam,“ odpověděla stroze a pevně sevřela madlo vozíku. Jenže asistentka byla neodbytná a začala jí vysvětlovat výhody skenování, jako by mluvila s někým, kdo v životě neviděl počítač. V tu chvíli se to v Markétě definitivně zlomilo. Scéna, která následovala, přitáhla pozornost všech přítomných od vchodu až po ty nejvzdálenější regály.
„Kde mám výplatu?“ křičela Markéta na celý obchod
„Už mě přestaňte nahánět jako ovci do ohrady!“ vykřikla Markéta hlasitě. „Chci být obsloužena člověkem, kterému za to platíte mzdu. Pokud mám tu práci udělat za vás, chci za ten nákup okamžitou slevu nebo brigádnickou smlouvu!“ Asistentka v tu chvíli zůstala stát jako opařená, ale Markéta se teprve nadechovala k hlavnímu dějství své veřejné kritiky. Bylo jí jedno, že se na ni lidé dívají, cítila, že mluví za všechny, kteří jsou v podobné situaci každý den.
Začala nahlas a před všemi přítomnými vyjmenovávat, proč odmítá skenovat 50 položek, hledat 5 druhů pečiva a nechat se peskovat strojem za neznámý předmět v odkládacím prostoru. Markéta pokračovala v popisu absurdity dnešního nakupování, kde zákazník platí vysoké ceny a ještě vykonává manuální práci za personál, který místo obsluhy kontroluje, zda někdo něco neukradl.
Ke kritice se přidali i další nakupující
Scéna se během několika sekund proměnila v malou spotřebitelskou revoluci. Starší paní, která vystrašeně sledovala blikající červená světla nad automaty, se k Markétě okamžitě přidala. „Má pravdu, holka jedna! Já na ty displeje ani nevidím“, vykřikla nahlas.
Během pár minut se lidé, kteří se původně nechali nahnat k automatům, začali otáčet a vracet se do fronty ke klasické pokladně. Atmosféra v obchodě zhoustla tak, že by se dala krájet. A pokladní od samoobslužných pokladen raději zmizela v zázemí. V tu chvíli se Markéta stala neoficiální mluvčí všech unavených a frustrovaných nakupujících.
Proč automatizace vyvolává takovou agresi?
Příběh Markéty není ojedinělý a její frustrace má hluboké kořeny. Pod rouškou modernizace a pohodlí se totiž velmi často skrývá čistý ekonomický kalkul. Velké supermarkety šetří na mzdových nákladech tím, že práci pokladních elegantně přenesou na bedra koncového spotřebitele. Zákazník se tak stává neplacenou pracovní silou, která si navíc musí sama hlídat, zda správně zadala kód pro dýňovou bulku nebo zda váha u banánů neukazuje nesmysly.
Obchodníci sice argumentují rychlostí, ale pro lidi s plnými vozíky je to spíše zkouška trpělivosti. Tato tichá dohoda o tom, že budeme všichni dělat práci za stroje, začíná narážet na své limity, což Markétina scéna jasně dokázala.
Vítězství, které stálo za to
Markétin protest nakonec přinesl své ovoce. Vedoucí směny raději otevřel další 2 klasické kasy. Když Markéta z obchodu odcházela, lidé ve frontě se na ni spiklenecky usmívali a jeden pán jí dokonce uznale pokynul hlavou.
Ten den nevyhrály algoritmy. Vyhrál lidský hlas proti systému, který nás nutí dělat práci za druhé jen proto, aby mohl propustit personál a navýšit zisky. Markéta ukázala, že zákazník má stále svou sílu a není mu jedno, že stroje berou lidem práci. Služby mají sloužit lidem, nikoliv lidé bezduchým strojům.
Anketa
Zdroje: medium.seznam, denik
