Článek
Jednoaktovka: „Pohovka pravdy“
Postavy
- Stará paní – slabá, ale odhodlaná.
- Dcera – právní kalkulačka s fantazií účetní.
- Syn – mistr výmluv, bojí se šroubků i pravdy.
- Pohovka – symbol pravdy, občas promluví.
- Vypravěč – komentuje absurditu, ironicky i laskavě.
Scéna jediná: „Rodinný stůl fantazií“
(Na scéně je stůl, pohovka a hromada soudních spisů. Všichni sedí, jen syn stojí – bojí se posadit.)
Vypravěč: „Rodina se sešla, aby si řekla pravdu. Ale pravda je těžká, proto ji raději obalí fantazií.“
Dcera: „Matko, ty jsi milionářka v přestrojení. Dlužíš mi úroky z lásky, které nikdy nevyplatila.“ (Zvedá kalkulačku a počítá imaginární čísla.)
Stará paní: „Já mám jen slabé srdce a pohovku, která potřebuje šroubek. Ale jestli chceš, napíšu ti směnku na úsměv.“
Syn: „Já bych tě vzal na výlet, matko, ale planeta se dnes naklonila špatným směrem. A pohovka… ta se sama rozpadla, já s tím nemám nic společného.“ (Potí se, kouká na šroubek na zemi.)
Pohovka (hlasem hlubokým): „Já jsem jen kus nábytku, ale znám pravdu: kdo se bojí přiznat chybu, nikdy si na mě nesedne.“
Vypravěč: „A tak se ukazuje, že když je pravda příliš těžká, lidé ji raději fantazírují. Dcera počítá úsměvy, syn hledá výmluvy v kosmu, matka opravuje pohovku sama. Pravda se skrývá v šroubku – malém, ale pevnějším než všechny fantazie.“
Epilog
(Světla zhasnou, zůstane jen pohovka. Stará paní na ní sedí, drží šroubovák.) Pohovka: „Pravda je jednoduchá. Ale lidé ji polštářují fantazií, aby se jim na ní lépe sedělo. Jenže bez šroubku se každá fantazie sesype.“
✨ Pointa: Pravda je často malá, obyčejná – jako šroubek. Ale když ji lidé zakryjí fantazií, stane se z ní groteska.
