Článek
Satirický dialog: „Ježíšek jako metafyzický kurýr“
Scéna: Dětské hřiště, dvě malé děti sedí na houpačkách. Jedno má v ruce lízátko, druhé filozofický výraz, který by se hodil spíš na univerzitní katedru.
Pepík: „Ježíšek nosí dárky. To je fakt. Stejně jako gravitace. Jenom dospělí to nechápou, protože už dávno spadli z houpačky.“
Anička: „Ale když nosí dárky, kdo mu platí poštovné? Nebo je to takový metafyzický kurýr, co má vlastní logistiku?“
Pepík: „To je jednoduché. Ježíšek má outsourcing. Andělé jsou jeho dodavatelé, čerti jenom dělají PR, aby se děti bály a víc si vážily balíčku.“
Anička: „Takže Ježíšek je vlastně startup? Má neviditelný e-shop, kde rodiče kliknou na ‚objednat‘, a on to doručí pod stromeček. To je docela kapitalistická teologie.“
Pepík: „Ne, to je spíš filozofie daru. Dar není věc, dar je důkaz, že existuješ. Když ti Ježíšek nic nenese, znamená to, že jsi v jeho ontologii neviditelný.“
Anička: „Aha! Takže když dostanu ponožky, je to důkaz, že jsem, ale jenom tak napůl. Protože ponožky jsou poloviční existence.“
Pepík: „Přesně. Ponožky jsou jako Platónovy stíny – ukazují, že někde v ideálním světě existuje opravdový dar, třeba LEGO. Ale ty jsi zatím jenom v předsálí bytí.“
Anička: „Takže Ježíšek je filozof, co testuje naši schopnost chápat metafory?“
Pepík: „Ano. A rodiče jsou jeho překladatelé. Oni ti koupí LEGO, ale řeknou, že to poslal Ježíšek, aby sis myslel, že transcendence má i zákaznickou podporu.“
Pointa
Děti se smějí, zatímco dospělí za plotem řeší hypotéky a inflaci. A Ježíšek? Ten si zapisuje poznámky do svého nebeského CRM: „Dar = existence. Ponožky = poloviční ontologie. LEGO = plnost bytí.“
