Článek
Pohádka z pískoviště: „Kyblík jménem Ukrajinka“
Na okraji školní zahrady stálo velké pískoviště. Bylo to místo, kde se řešily všechny velké otázky světa – kdo má největší lopatku, kdo postaví nejvyšší hrad, a kdo smí vlastnit kyblík jménem Ukrajinka.
Kapitola 1: Přetahovaná
Vladík, malý chlapeček s vážným výrazem, si kyblík přivlastnil. „Tohle je moje! Já jsem ho měl první,“ prohlásil a kolem kyblíku začal stavět hrad z písku. Doník, který měl na hlavě čepici s nápisem „Nejlepší na světě“, se nenechal zahanbit. „Ale já mám největší lopatku, takže rozhoduje moje lopatka!“ A začal kolem hradu sypat písek, aby vypadal jako zlatý palác.
Kapitola 2: Velká diplomacie
Učitelka se snažila zasáhnout: „Děti, hračky se mají sdílet.“ Ale Vladík i Doník ji ignorovali. Vladík hrozil: „Když se mi nebude líbit, přinesu si tank z domova!“ Doník se usmál: „A já přivedu celý svůj fanklub, co mi zatleská, že jsem nejlepší!“
Kapitola 3: Písková válka
Začali se přetahovat. Vladík házel písek na Doníkovu věž, Doník mu boural hrad. Ostatní děti se dívaly a kroutily hlavami – vždyť kvůli jednomu kyblíku se celé pískoviště změnilo v bojiště.
Kapitola 4: Ukrajinka se rozhoduje
Kyblík jménem Ukrajinka se zatřásl. „Já nejsem hračka, o kterou se máte prát,“ řekl hlasem, který oba kluky překvapil. „Já chci stát sama. Postavím si svůj domeček z písku, a kdo bude chtít, může přijít na návštěvu – ale jen jako kamarád.“
Kapitola 5: Pointa
Vladík i Doník zůstali stát s otevřenou pusou. Najednou zjistili, že jejich lopatky a hrady jsou k ničemu, když kyblík nechce být vlastněn. Ostatní děti se začaly smát: „Vidíte? Když se hádáte, ztratíte všechno. Ale když pomůžete, může být pískoviště krásné.“
A tak si Vladík i Doník museli přiznat, že jejich „velká politika“ byla jen dětská hra. Ukrajinka si mezitím spokojeně stavěla svůj domeček stranou – svobodná, nezávislá, a hlavně bez potřeby dvou pětiletých vládců.
Satirická pointa: Když se dospělí chovají jako děti na pískovišti, hračky si nakonec najdou vlastní cestu.
