Článek
Na úbočí Wheeler Peak v Nevadě rostla borovice dlouhověká (Pinus longaeva), známá jako Prometheus. Jméno dostala podle řeckého titána, který měl lidem přinést oheň a poznání.
Při pohledu z dálky nepůsobila jako zázrak přírody. Vypadala spíš jako pokroucený, rozpraskaný kus dřeva, který už dávno podlehl větru, mrazu a času. Velká část kmene byla odumřelá. Jen několik úzkých pásů živé kůry a dřeva ještě vedlo vodu a živiny ke zbylým zeleným větvím. Právě v tom ale spočívala její síla.
Borovice dlouhověké mají takzvanou segmentovanou stavbu. Jednotlivé části kořenového systému zásobují jen určitou část kmene. Když jeden kořen nebo kus dřeva odumře, nemusí zemřít celý strom. Živá zůstane jen část, která má ještě přístup k vodě a živinám.
Borovice dlouhověké rostou pomalu vysoko v horách, na chudých půdách, v mrazu, suchu a prudkém větru. Podmínky, které by většinu stromů zničily, jim paradoxně pomáhají.
borovice dlouhověká
Rostou tak pomalu, že jejich dřevo bývá mimořádně husté a odolné. Škůdci, hniloba i požáry se v takovém prostředí šíří obtížněji. Stromy nerostou do výšky a šířky tak rychle jako v úrodných nížinách. Místo toho šetří každou kapku vody a každý kousek živé tkáně.
Prometheus stál téměř u hranice lesa. Když byl v roce 1964 pokácen, měl nejméně 4 862 letokruhů. Protože borovice dlouhověké v některých mimořádně nepříznivých letech nemusí vytvořit jasně rozlišitelný letokruh, jeho skutečný věk se odhaduje zhruba na 4 900 let, někdy dokonce v širším rozmezí až přes pět tisíc let.
To znamená, že začal růst přibližně kolem roku 2900 před naším letopočtem. Velká pyramida v Gíze byla dokončena až o několik staletí později.
Vědec, který nehledal nejstarší strom světa
V létě roku 1964 dorazil do oblasti třicetiletý doktorand geografie Donald Rusk Currey. Nehledal rekordní strom. Zajímal se o dávnou historii ledovců na Wheeler Peaku.
Studoval morény, tedy nánosy kamení a zeminy, které po sobě zanechaly ustupující ledovce. Letokruhy místních borovic mu mohly pomoci určit, kdy se určité části krajiny po ústupu ledu staly vhodnými pro růst stromů. Zároveň chtěl využít letokruhy jako záznam proměn klimatu.
Borovice dlouhověké jsou pro podobný výzkum výjimečné. Každý jejich letokruh je stopou konkrétního roku: vlhka, sucha, chladu nebo tepla. Strom, který žije tisíce let, v sobě uchovává klimatickou kroniku delší než většina lidských písemných záznamů.
Currey odebíral vzorky z mnoha stromů. Jeden z nich vedl v poznámkách pod označením WPN-114. Místní horolezci mu říkali Prometheus. Currey tušil, že je velmi starý. Nemohl však vědět, že stojí před rekordmanem.
Standardní metodou odběru vzorků stromu je přírůstkový vrták. Vědec jím odebere úzký váleček dřeva, aniž by strom musel pokácet. Z takového vzorku pak lze odečítat letokruhy. U Promethea se to ale nedařilo.
Přesný průběh událostí není ani dnes úplně jasný. Existuje několik verzí: podle jedné se Curreymu při odběru zlomil vrták, podle jiné byl nástroj příliš krátký, další uvádí, že kvůli mimořádně zkroucenému kmenu nedokázal získat souvislý vzorek až ke středu.
Jisté je pouze to, že Currey požádal americkou Forest Service o povolení strom pokácet. Povolení dostal. Lesní správa na místo vyslala vlastní pracovníky, kteří strom porazili a rozřezali. Nikdo z nich tehdy netušil, že kácejí nejstarší známý neklonální organismus světa. Prometheus padl 6. srpna 1964.
Teprve po pokácení mohli vědci vidět celý příčný řez kmene. Letokruhy se začaly počítat a číslo rostlo. Tisíc. Dva tisíce. Tři tisíce.
Nakonec se ukázalo, že strom měl nejméně 4 862 růstových kruhů. Původní Curreyho výpočet byl o něco nižší, pozdější analýza počet upřesnila. Vzhledem k extrémním podmínkám, v nichž borovice někdy nevytvoří jednoznačný kruh každý rok, byl Prometheus odhadnut na přibližně 4 900 let.
V okamžiku, kdy se vědci dozvěděli jeho věk, už z něj zůstávaly jen rozřezané části kmene a pahýl na svahu Wheeler Peaku. Prometheus byl v té době nejstarším stromem, jehož stáří bylo spolehlivě určeno, a zároveň nejstarším známým neklonálním organismem na světě.
„Neklonální organismus“ znamená, že šlo o jeden jediný strom vzniklý z jednoho semene, ne o kolonii geneticky totožných výhonků vyrůstajících ze společného kořenového systému.
Co Prometheus přinesl vědě
Smrt stromu nebyla úplně marná. Jeho dřevo poskytlo mimořádně dlouhý souvislý záznam klimatických podmínek. Pomohlo zpřesnit dendrochronologické řady i metody radiokarbonového datování.
Prometheus ukázal, jak staré mohou borovice dlouhověké být. Vědci díky němu lépe pochopili, že jednotlivé stromy mohou uchovávat tisícileté záznamy o suchu, srážkách a proměnách klimatu.
Zároveň se stal symbolem nutnosti chránit mimořádně staré organismy dřív, než se z nich stanou jen vzorky ve výzkumných institucích.
Dnes jsou borovice dlouhověké na federálních pozemcích přísněji chráněné. Přesná poloha nejstarších žijících stromů bývá tajena, aby se nestaly cílem turistů, vandalů nebo lovců kuriozit.
Část Prometheova kmene je vystavena v návštěvnickém centru národního parku Great Basin. Návštěvníci si tam mohou prohlédnout letokruhy a doslova sledovat tisíciletí uložená ve dřevě.
Další části stromu se nacházejí ve vědeckých institucích, mimo jiné v Laboratoři pro výzkum letokruhů Arizonské univerzity. Pahýl Promethea zůstal na svahu Wheeler Peaku, daleko od hlavních stezek.
Zdroje:
https://www.nps.gov/grba/learn/historyculture/the-prometheus-story.htm
https://esajournals.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2307/1934900
https://www.nist.gov/how-do-you-measure-it/how-do-you-measure-age-tree
https://ltrr.arizona.edu/sites/ltrr.arizona.edu/files/bibliodocs/Ferguson%2C%20Graybill_%20Dendrochronology%20of%20Bristlecone%20Pine_1985.pdf
https://www.npca.org/articles/4635-prometheus-found
https://www.nps.gov/grba/planyourvisit/visitor-centers.htm
https://www.newyorker.com/magazine/2020/01/20/the-past-and-the-future-of-the-earths-oldest-trees
