Článek
V suchých, kamenitých kopcích centrálního Chile roste bromélie, která svým vzhledem připomíná spíš obranné opevnění než rostlinu. Puya chilensis, v Chile známá také jako chagual, vytváří husté růžice dlouhých šedozelených listů. Jejich okraje lemují tvrdé, háčkovitě zahnuté trny.
Z jejich středu po mnoha letech vyroste mohutné květenství se stovkami žlutozelených květů. V zahradách bývá vysoké zhruba jeden a půl až dva a půl metru, v přírodě mohou květní stonky dorůstat i výrazně výš. Celá rostlina pak vypadá jako zelený palcát zarostlý do svahu.
Právě listy jsou ale její nejvýraznější zbraní. Trny směřují tak, že se mezi nimi dá relativně snadno proplést dopředu, jenže couvat už je mnohem horší nápad. Každý zpětný pohyb může háčky zatlačit hlouběji do srsti, peří nebo kůže.
U většiny ostnatých rostlin slouží trny hlavně k obraně proti býložravcům. Puya chilensis v tom není výjimkou. Její ostny jsou především způsob, jak zabránit tomu, aby ji někdo beztrestně okusoval.
Jenže jejich tvar může mít nepříjemný vedlejší účinek. Menší zvíře nebo ovce, která se do hustého trsu zaplete, se může při snaze vycouvat zachytit ještě víc. Právě odsud pochází nechvalně známá pověst o rostlině, která uvězní ovci a nechá ji zahynout.
Je fér říct, že nejde o běžně zdokumentovaný způsob lovu ani o prokázanou strategii rostliny. Historky o zaklíněných ovcích opakují botanické zahrady i populární botanické knihy, ale četnost takových případů v přírodě není dobře doložená.
Jedno je jisté: puya ovce aktivně neláká, nezavírá kolem ní listy a nevylučuje žádné trávicí šťávy. Její „past“ vzniká z obyčejného střetu tvrdých, zpětně zahnutých trnů a zvířete, které se chce dostat ven stejnou cestou, jakou přišlo.
Proč se jí říká požíračka ovcí
Představa je dost mrazivá. Zvíře se zachytí v trnitém porostu, vyčerpá se pokusy o útěk a zahyne. Jeho tělo se pak rozloží v těsné blízkosti kořenů rostliny. Do půdy se uvolní dusík, fosfor a další živiny, které může rostlina využít stejně jako každé jiné hnojivo.
Právě z toho vznikla teorie, že by puya mohla patřit mezi protokarnivorní rostliny. To je označení pro druhy, které mohou mít z uhynulých živočichů prospěch, ale nesplňují podmínky skutečné masožravosti. Neumějí kořist aktivně rozložit vlastními enzymy ani z ní prokazatelně přijímat živiny specializovaným mechanismem.
U Puya chilensis ale tato myšlenka zůstává hypotézou. Nikdo dosud jednoznačně neprokázal, že rostlina získává z uhynulých zvířat měřitelné množství živin. Přezdívka „požíračka ovcí“ je tedy spíš dramatická legenda postavená na možnosti, že se z mrtvého zvířete stane nechtěné hnojivo.
Puya chilensis roste velmi pomalu. K prvnímu kvetení může potřebovat deset až dvacet let, někdy i déle. Zahradníci proto na její první květní stvol čekají celé roky, jako by sledovali hodiny nastavené na velmi pomalý chod.
Když pak rostlina konečně vykvete, není to žádná drobná odměna. Ze středu růžice vyrazí silný dřevnatý stonek s hustým květenstvím. Žlutozelené, voskovité květy jsou uspořádané v nápadných větvích a působí, jako by rostlina ze svého středu vytáhla obrovské zelené kopí.
Kvetoucí růžice je monokarpická: po odkvětu postupně odumírá. To ovšem neznamená, že zmizí celá kolonie. Puya vytváří boční odnože, které přežívají dál, rozrůstají se a jednou zopakují stejný dlouhý cyklus.
Postupem času tak může vzniknout velký, hustě propletený porost. A přesně v takovém porostu se může neopatrné zvíře či člověk velmi snadno nepříjemně zachytit.
Příbuzná ananasu
Puya chilensis patří do čeledi bromeliovitých, tedy do stejné velké skupiny jako ananas. Na první pohled to zní nepravděpodobně. Ananas si člověk spojí se sladkým ovocem a tropy, puyu se suchými chilskými svahy, trny a pověstí o uvězněných zvířatech.
Přesto mají společný základní stavební plán: růžici tuhých listů a nápadné květenství. Puya je ale suchozemská bromélie dokonale přizpůsobená suchému středomořskému klimatu Chile.
Je původní pro centrální Chile a roste na slunných, suchých a dobře odvodněných svazích. Snáší dlouhé období bez deště, kamenitou půdu i ostré slunce. Její trny, tuhé listy a pomalý růst jsou odpovědí na svět, kde je vody málo a kde každý nový list představuje investici, kterou nechce nechat sežrat.
Přes všechnu svou zlověstnou pověst má Puya chilensis i mnohem mírumilovnější roli. Její květy poskytují nektar ptákům a dalším opylovačům. V chilské přírodě je navštěvují zejména ptáci živící se nektarem, včetně kolibříků.
Květenství má navíc výrazné části, na nichž mohou ptáci přistát. Když se pak natahují pro nektar hluboko mezi květy, přenášejí pyl z jedné rostliny na druhou.
Je to zvláštní kontrast. Dole trnitá růžice, která může člověku roztrhnout kalhoty a zvířeti zablokovat cestu. Nahoře květy plné nektaru, kolem nichž poletují opylovači. Jedna rostlina, dva úplně odlišné světy.
Listy puyi obsahují pevná vlákna. Místní obyvatelé je tradičně využívali k výrobě provazů a rybářských sítí. Rostlina, kterou anglicky mluvící svět zpopularizoval jako „sheep-eating plant“, tak měla po dlouhou dobu hlavně praktickou hodnotu.
https://powo.science.kew.org/taxon/urn:lsid:ipni.org:names:124406-1
https://www.botanic.cam.ac.uk/the-garden/plant-list/puya-chilensis/
https://www.rhs.org.uk/plants/14195/puya-chilensis/details
https://portaluchile.uchile.cl/noticias/234636/estudio-revela-que-planta-y-aves-modifican-su-comportamiento
https://www.domainedurayol.org/en/la-plante-du-mois-puya-chilensis/
https://news.sky.com/story/rare-sheep-eating-plant-blooms-outdoors-in-surrey-for-first-time-after-being-planted-10-years-ago-12362224
https://www.popsci.com/science/article/2013-06/england-meet-your-new-giant-sheep-eating-plant/
