Hlavní obsah
Příběhy

K domu jezdili 12 let přes malý mostek. Po povodni zjistili, že jeho opravu obec nezaplatí

Foto: Gabča / Gemini AI

Jana s Radkem žijí dvanáct let ve starším rodinném domě na Vysočině. K jejich domu a dalším třem nemovitostem vede jediná příjezdová cesta přes malý most. Vždy jej považovali za součást obecní komunikace.

Článek

Dům stojí na okraji menší obce. Z hlavní silnice k němu vede přibližně dvě stě metrů dlouhá asfaltová cesta, která po několika metrech překonává potok.

Za ním stojí čtyři rodinné domy.

Jana s Radkem se při koupi nemovitosti zajímali o přístupovou cestu. Z dostupných podkladů bylo zřejmé, že k domu vede komunikace, a autem se po ní při všech prohlídkách bez problémů dostali.

Samostatně však nikdy neřešili malý betonový most.

Nevypadal jako součást jejich nemovitosti. Plynule na něj navazoval asfalt z obou stran a používali ho všichni obyvatelé ulice.

Dvanáct let po něm normálně jezdili

Most byl široký přibližně na jedno osobní auto. Běžně po něm projížděly dodávky a občas také menší zemědělská technika.

Za celou dobu, co zde rodina bydlela, neměla s příjezdem jediný větší problém.

Situace se změnila začátkem podzimu po několika dnech vydatného deště.

Potok, ve kterém bývá většinu roku jen několik desítek centimetrů vody, se během jedné noci výrazně zvedl. Proud přinesl větve a další materiál a u jedné strany mostu začal odplavovat zeminu.

Ráno bylo u opěry vidět místo, kde část podloží chyběla.

Autem už na druhou stranu nesměli

Po prvotní kontrole se obyvatelé dozvěděli, že přes most do odborného posouzení nemají jezdit automobily.

Pro rodiny za potokem to znamenalo, že vozy nechávaly před mostem a poslední část cesty chodily pěšky.

Jana zpočátku předpokládala, že jde o problém na několik dnů.

Čekala, že obec objedná opravu, podobně jako by tomu bylo v případě poškozené místní cesty.

Radek proto zavolal na obecní úřad a zeptal se na předpokládaný termín prací.

Odpověď ho překvapila.

Obec most ve svém majetku neměla

Podle podkladů obce končila její majetková odpovědnost před mostem. Samotná mostní konstrukce nebyla vedena jako obecní majetek.

Rodiny začaly zjišťovat, komu tedy patří.

Nejstarší soused měl doma ještě dokumenty po rodičích a následně se podařilo dohledat další staré podklady. Z nich vyplynulo, že most vznikl před mnoha desetiletími jako společný příjezd k několika tehdejším stavením.

Majetkové podíly následně přecházely společně s jednotlivými nemovitostmi na nové vlastníky.

Jana s Radkem tak měli podíl na stavbě, o které dvanáct let vůbec nevěděli, že je částečně jejich.

Při koupi se soustředili na dům a pozemek

Radek si znovu prošel dokumenty z doby, kdy nemovitost kupovali.

Informace v nich dohledat šla, ale tehdy jí nevěnoval prakticky žádnou pozornost. Hlavní část jejich zájmu směřovala k rodinnému domu, zahradě a parcele pod stavbou.

Několik metrů dlouhou konstrukci přes potok považovali za součást veřejné cesty.

Podobně na tom byli i někteří sousedé, kteří své domy koupili později.

Poškozený most tak nebyl pouze technický problém. Čtyři domácnosti se zároveň musely domluvit na společném postupu.

Nabídka na opravu byla 420 tisíc korun

Podrobnější kontrola ukázala, že největším problémem je podemletá opěra a poškozené okolí mostu.

Samotná nosná konstrukce nemusela být kompletně nahrazena.

Bylo ale potřeba poškozené místo odkrýt, zajistit část u vodního toku, obnovit opěru a doplnit odplavený materiál. Před opětovným provozem bylo nutné ověřit, že je konstrukce bezpečná.

Jedna z prvních nabídek na provedení potřebných prací byla přibližně 420 tisíc korun.

Částka mezi sousedy vyvolala další diskusi.

Jeden chtěl hledat levnější firmu, další navrhoval provést část prací svépomocí. Nakonec se shodli na opravě, kterou bude možné řádně dokončit a následně zkontrolovat.

Několik týdnů nechávali auta před potokem

Samotné omezení příjezdu nakonec trvalo několik týdnů.

Jana s Radkem nechávali automobil na druhé straně mostu a nákupy nosili posledních několik desítek metrů domů pěšky.

Nešlo o nepřekonatelný problém, po několika dnech ale začala být situace nepříjemná. Nejvíce při dešti nebo ve chvíli, kdy bylo potřeba z auta odnést větší množství věcí.

Po dokončení prací se provoz vrátil do normálu.

Rodiny zároveň nechaly dát dohromady informace o vlastnictví a dokumentaci k mostu, aby bylo při případné další údržbě jasné, kdo a jak má postupovat.

U příjezdové cesty stojí za kontrolu i její jednotlivé části

Příběh Jany a Radka ukazuje detail, který lze při koupi starší nemovitosti snadno přehlédnout.

Nestačí vždy pouze vidět, že k domu vede asfaltová cesta a že se po ní dá přijet automobilem.

Zejména u domů na okraji obcí, samotách nebo u komunikací překonávajících vodní tok může být vhodné ověřit, komu patří samotná cesta, most, propustek nebo další konstrukce nezbytné pro příjezd.

Vlastnictví mostu nemusí automaticky odpovídat vlastnictví komunikace, která k němu vede. Za jeho technický stav, prohlídky a opravy je přitom zásadní právě to, kdo je vlastníkem nebo správcem.

Jana s Radkem dnes svůj dům hodnotí stejně jako před havárií mostu. Při případné další koupi nemovitosti by se ale podle svých slov na příjezdovou cestu dívali podstatně podrobněji.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz