Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Na jediný květ čeká až 90 let a pak zemře. Havajský stříbrolist teď mizí kvůli suchu

Foto: By Paul Harrison - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=124720159

V roce 1873 sestoupila cestovatelka Isabella Bird do pusté krajiny Haleakalā na ostrově Maui a narazila na tisíce stříbrných rostlin. Jejich lesk jí připomínal zimní svit a měsíční světlo. O několik desetiletí později z nich zbyl jen zlomek.

Článek

Havajský stříbrolist, přesněji haleakalāský stříbrolist (Argyroxiphium sandwicense subsp. macrocephalum), patří k nejpozoruhodnějším rostlinám planety. Roste pouze na jediném místě: ve vysokohorské krajině sopky Haleakalā na havajském ostrově Maui.

Nejde jen o rostlinu z kráteru. Vyskytuje se také na jeho okrajích a vysokých svazích, přibližně mezi 2 100 a 3 000 metry nad mořem. Je to krajina sopečného štěrku, červených škvárových kuželů, řídkého vzduchu, silného slunce a studeného větru.

Havajské jméno ‘āhinahina znamená přibližně velmi šedivá. Rostlina má tuhé, špičaté a sukulentní listy pokryté hustými stříbřitými chloupky. Ty odrážejí ostré horské slunce, pomáhají zachytávat vlhkost z mlhy a snižují ztrátu vody.

Z dálky stříbrolist působí jako ježatá koule položená na černé nebo rezavé lávě. Když jich bývaly tisíce, celý svah se ve slunci leskl tak nápadně, že Isabella Bird přirovnala pohled k zimnímu nebo měsíčnímu světlu.

Rostlina, která čeká celý život na jediný okamžik

Stříbrolist roste pomalu. Některé rostliny vykvetou poměrně brzy, jiné čekají desetiletí. Obvykle žijí přibližně 15 až 90 let, výjimečně i déle.

Po většinu života jsou jen nízkou stříbrnou růžicí. Pak jednou, a pouze jednou, vyženou mohutný květní stonek vysoký zhruba půl až tři metry. Na něm se objeví desítky až stovky růžových, purpurových až vínově červených květů.

Je to velkolepý, ale zároveň konečný okamžik. Stříbrolist patří mezi takzvané monokarpické rostliny: po jediném kvetení vytvoří semena a brzy nato odumře.

Foto: By Lee from Washington State, CC BY-SA 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7435511

Celá jeho životní strategie je tedy postavená na trpělivosti. Desítky let shromažďuje sílu na jednu reprodukční šanci. Pokud ji v té době zničí koza, sucho, turista nebo nedostatek opylovačů, nemá druhý pokus.

Kozy, dobytek a turisté se suvenýry

Po příchodu Evropanů se na Havaj dostaly kozy, ovce, dobytek a další nepůvodní býložravci. V pusté vysokohorské krajině Haleakalā pro ně stříbrolist představoval snadno dostupnou potravu.

Zvířata rostliny okusovala, dupala po sazenicích a poškozovala mělké kořeny. Druh, který se vyvíjel bez velkých býložravců, na podobný tlak nebyl připravený.

Ke kozám se přidali lidé. Na začátku 20. století někteří návštěvníci stříbrolisty vyrývali jako suvenýry. Jiní je vytrhávali a nechávali kutálet po svazích. Rostliny se používaly i do květinových aranžmá nebo jako palivo.

Nešlo o jednotlivé případy. Vandalismus a spásání stády dostaly druh na pokraj zániku. V roce 1935 se odhad populace pohyboval zhruba mezi 11 500 a 18 000 rostlinami. Ve srovnání s dřívějšími popisy šlo o drastický propad.

Vítězství plotů

Záchrana začala tím nejpřímočařejším způsobem: kozy a dobytek bylo nutné dostat pryč a zabránit jim v návratu.

Správa národního parku postupně budovala oplocení, likvidovala zdivočelá stáda a zpřísnila ochranu rostlin. Návštěvníci byli vedeni k tomu, aby se drželi cest a odnášeli si z Haleakalā fotografie, ne živé rostliny.

Zásah fungoval. Populace ve druhé polovině 20. století výrazně rostla. Sčítání z roku 1991 zaznamenalo přibližně 64 800 jedinců; po započtení možné chyby měření se odhad pohyboval až okolo 95 000 rostlin.

Havajský stříbrolist se stal symbolem toho, že i velmi ohrožený druh lze zachránit, když se podaří odstranit jasně pojmenovanou příčinu problému. Kozy šlo vyhnat. Dobytek šlo oddělit plotem. Turistům šlo vysvětlit, proč se na rostliny nesahá.

Jenže další hrozba už plotem oddělit nešla.

Vítězství, které se obrátilo

Od roku 1990 se populace stříbrolistu znovu propadá. Dlouhodobá data ukazují pokles zhruba o 60 procent. Podle analýzy ekologa Paula Krushelnyckého žilo v roce 2023 na Haleakalā přibližně 33 000 rostlin.

Tentokrát není hlavním problémem koza ani člověk, který chce suvenýr. Problémem je proměna klimatu ve vysokých polohách Maui.

Foto: By Kalathalan - Own work, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4940577

Na vrcholu Haleakalā je tepleji a sušeji. Přibývá situací, kdy vrstva mraků zůstává pod hlavní oblastí výskytu stříbrolistů. Méně oblaků znamená méně mlhy, méně srážek a méně vláhy pro sazenice v prvním, nejzranitelnějším roce života.

„Je tam sušeji a tepleji. A to se zdá být jasně spojeno s negativním populačním trendem,“ shrnul Krushelnycky.

Stříbrolist umí přežít ostré slunce, noční mráz i silný vítr. Ale bez dostatku vláhy se nové generace rostlin nedokážou uchytit. A druh, který kvete jen jednou za život, nemá prostor rychle napravit několik slabých sezon po sobě.

Hrozba, která se nedá oplotit

Sucho není jediným novým rizikem. Park sleduje také šíření argentinského mravence, nepůvodního druhu, který napadá původní havajské žlutolící včely.

Právě ty patří k významným opylovačům stříbrolistu. Pokud ubude opylovačů, rostliny mohou vykvést, ale vytvoří méně semen. A bez semen nepřijde další generace.

Mravence nelze zastavit stejným způsobem jako kozy. Dokážou se šířit krajinou, ukrývat se v půdě a obsazovat nová místa. Oteplování navíc může jejich postup do vyšších poloh usnadnit.

To je na současné situaci nejznepokojivější. Ochránci přírody už jednou prokázali, že umějí odstranit zjevnou hrozbu. Jenže klima, sucho a šířící se hmyz jsou problémy, které překračují hranice národního parku.

Skleník uprostřed sopečné pouště

Park proto pěstuje stříbrolisty ve školce poblíž silnice vedoucí na vrchol. Malé rostliny v černých plastových květináčích dostávají pravidelnou zálivku a ochranu, dokud nejsou dostatečně silné pro návrat do volné přírody.

Od roku 2016 park každoročně vysazuje zhruba 500 až 1 000 sazenic. Výzkumníci zároveň hledají místa, kde mají rostliny i v měnícím se klimatu nejvyšší šanci přežít.

Nejde jen o to vypěstovat co nejvíc sazenic. Důležité je zachovat genetickou rozmanitost druhu a vysazovat rostliny do lokalit, kde mají dostatek vláhy a vhodné podmínky pro další růst.

Stříbrolist kdysi zachránily ploty a ochrana před lidskou bezohledností. Dnes potřebuje něco složitějšího: dlouhodobé sledování, pěstování sazenic, ochranu opylovačů a hlavně čas.

Rostlina, která dokáže celé desítky let čekat na jediný rozkvět, teď čeká na to, zda jí lidé dokážou ponechat dost vlhkosti, hmyzu a prostoru, aby měla vůbec komu předat svůj jediný pokus o další život.

Zdroje:

https://mauiinvasive.org/2014/08/19/the-haleakala-silversword-greatest-threat-is-now-climate-change/

https://www.scientificamerican.com/blog/extinction-countdown/amazing-hawaiian-plant-loved-endangered-climate-change/

https://www.science.org/content/article/biologists-think-they-know-why-stunning-hawaiian-plant-vanishing

https://www.npca.org/articles/1492-silversword-fight

https://www.hawaiipacificparks.org/blog/109-the-story-of-silverswords

https://www.usgs.gov/programs/climate-adaptation-science-centers/science/assessing-viability-haleakala-silversword

https://www.nationalparkstraveler.org/2026/02/hawaii-park-seeks-reverse-plunge-amazing-plants-numbers

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz