Článek
V sedmdesátých letech si lesník Burton Barnes z Michiganské univerzity všiml zvláštní věci. Háj osik nedaleko jezera Fish Lake v centrálním Utahu se nechoval jako běžný les. Jeho kmeny měnily listí nápadně podobně, kvetly ve stejnou dobu a vykazovaly stejné znaky.
Barnes s kolegou Jerrym Kempermanem dospěli v roce 1976 k závěru, že nejde o tisíce samostatných stromů. Všechny kmeny jsou výhonky jednoho rozlehlého kořenového systému, tedy části jediného genetického jedince.
V roce 1992 se k lokalitě vrátili vědci z Coloradské univerzity, mimo jiné Michael Grant, Jeffry Mitton a Yan Linhart. Organismus pojmenovali Pando, podle latinského výrazu pro „šířím se“.
Definitivní genetické potvrzení přinesl výzkum zveřejněný roku 2008. Vzorky z různých částí háje ukázaly, že jde o jediný mužský klon osiky třesavé (Populus tremuloides). Novější genomová studie tento závěr znovu potvrdila.
Pando není les v běžném smyslu slova. Je to jeden genetický strom, jehož jednotlivé kmeny botanici označují jako ramety, tedy nadzemní výhonky vyrůstající z téhož organismu.
Nejtěžší známý organismus
Pando pokrývá zhruba 43 hektarů, tedy plochu přibližně šedesáti fotbalových hřišť. Tvoří ho asi 47 000 kmenů a odhadovaná hmotnost celého systému, včetně kořenů, se pohybuje kolem 5,8 až 6 milionů kilogramů.
Právě proto je Pando považován za nejhmotnější známý žijící organismus na Zemi. Neznamená to, že je největší rozlohou. Kolonie hub nebo mořské organismy mohou zabírat větší území. Pando je ale mimořádné svou celkovou biomasou, tedy hmotností jednoho genetického jedince.
Jednotlivý kmen osiky žije v průměru asi 110 až 150 let. Když zestárne, odumře. Kořenový systém však mezitím vytvoří nové výhonky, které jej nahradí. Strom se tak obnovuje, aniž by přestal být týmž organismem.
Je to trochu jako město, jehož obyvatelé se střídají po generacích, ale základy, podzemní rozvody a samotná struktura zůstávají stále stejné.
Přesné stáří Panda se dlouho nedalo určit. Strom nemá jeden centrální kmen, z něhož by se daly přečíst letokruhy až k okamžiku jeho vzniku. Dřívější odhady proto kolísaly od několika tisíc do desítek tisíc let.
Nová genomová studie zveřejněná v roce 2024 přinesla zatím nejpřesnější odhad. Podle mutací nahromaděných v různých částech organismu je Pando staré přibližně 12 000 až 37 000 let.
To znamená, že mohlo začít růst v době, kdy se velká část Severní Ameriky ještě vzpamatovávala z poslední doby ledové. V Evropě tehdy lidé žili jako lovci a sběrači. Egyptské pyramidy, antické Řecko, Řím i všechny moderní státy měly přijít až o mnoho tisíciletí později.
Staré kmeny odcházejí, nové se nedožijí dospělosti
Právě schopnost neustále vytvářet nové výhonky držela Pando při životě tisíciletí. V posledních desetiletích se ale tento mechanismus začal zadrhávat.
V roce 2018 zveřejnili ekologové Paul Rogers a Darren McAvoy z Utah State University první celkové zhodnocení stavu Panda. Výsledek byl znepokojivý: v mnoha částech organismu chyběly mladé stromy, které by měly postupně nahradit dospělé a stárnoucí kmeny.
Pando nové výhonky stále vytváří. Problém je, že velká část z nich nemá šanci vyrůst. Jakmile se objeví nad zemí, spásají je hlavně jelenci a jeleni wapiti, v menší míře také dobytek, který se v oblasti v minulosti pásl.
Rogers situaci přirovnal k obci, v níž zůstali už jen staří lidé. Domy stojí, obyvatelé ještě žijí, ale nová generace prakticky nepřichází. Stromy v Pando postupně odumírají, jenže mladé osiky se na jejich místo nedostávají.
Bez obnovy může organismus přijít o stále větší část listové plochy, která mu dodává energii fotosyntézou. A strom, který se po tisíce let dokázal sám regenerovat, by se mohl začít zmenšovat.
Proč nestačí říct, že za všechno mohou vlci
Často se opakuje jednoduché vysvětlení: lidé vyhubili velké predátory, přemnožili se jeleni a ti nyní sežerou Pando. Skutečnost je složitější.
V širší krajině skutečně došlo v minulosti k zásahům do početnosti predátorů i býložravců. Současný problém ale souvisí také s tím, že Pando leží v rekreačně využívané oblasti u jezera Fish Lake, kde se zvěř soustředí, má přístup k vodě a v okolí není běžný lov.
Pro jeleny a wapiti je mladý osikový výhonek mimořádně lákavá potrava. Jakmile vyroste, býložravci ho okoušou. Strom se znovu pokusí vytvořit další. A znovu o něj přijde.
První výraznější pokusy o ochranu Panda začaly už v devadesátých letech. V roce 2013 pak lesníci ohradili část organismu vysokým plotem, aby se k mladým výhonkům nemohla dostat zvěř ani dobytek.
Výsledek byl jasný. Uvnitř chráněné části začaly nové osiky růst mnohem lépe. Některé dosáhly výšky několika metrů. Pando tak ukázalo, že jeho kořenový systém je stále živý a regenerace funguje. Potřebuje jen získat několik let bez neustálého okusování.
Příběh Panda dnes už není jen příběhem pomalého úhynu. Je to také příběh pomalé, drahé a dlouhodobé záchrany.
V roce 2025 byl dokončen Pando Protection Plan, ochranný projekt připravovaný americkou lesní správou, státními orgány Utahu a místními organizacemi. Pod ochranu se podle organizace Friends of Pando dostalo přibližně 80 procent plochy celého organismu.
Ochrana zahrnuje nové oplocení, opravy starších bariér, monitoring zvěře i práci s porostem. Na některých místech se odstraňují odumřelé kmeny, aby kořenový systém dostal podnět k tvorbě nových výhonů.
To neznamená, že je vyhráno. Pando je příliš rozsáhlé a jeho problémy se vyvíjely po desetiletí. Obnova osikového lesa se navíc nedá měřit v měsících ani letech. Mladý výhonek musí přežít opakované zimy, sucho, zvěř i konkurenci jiných rostlin.
Přesto už samotné oplocené části dokazují něco důležitého: Pando není mrtvé. Jen potřebuje prostor, aby mohlo dělat to, co umělo tisíce let, tedy obnovovat samo sebe.
https://www.nationalgeographic.com/environment/article/the-biggest-living-thing-on-earth-is-being-nibbled-to-death
https://www.smithsonianmag.com/smart-news/pano-one-worlds-largest-organisms-dying-180970579/
https://www.livescience.com/63852-failing-aspen-clone-utah.html
https://news.mongabay.com/2020/06/conservation-insights-from-an-enormous-aspen-clone-qa-with-ecologist-paul-rogers/
https://www.usu.edu/today/story/first-comprehensive-assessment-of-pando-aspen-clone-reveals-critical-threats
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371%2Fjournal.pone.0203619
https://nhmu.utah.edu/articles/what-oldest-tree-world
