Článek
Představte si rostlinu, o kterou stál celý starověký svět. Kuchaři ji přidávali do jídel, lékaři ji předepisovali na nejrůznější neduhy a její pryskyřice patřila k nejdražším obchodním artiklům Středomoří. Města na ní bohatla, vládci ji střežili jako poklad a obchodníci ji vozili přes moře. A pak zmizela.
Tahle rostlina se jmenovala silphium a patří k největším botanickým záhadám starověku. Často se uvádí jako jeden z prvních případů, kdy lidská poptávka mohla vyhubit hospodářsky mimořádně důležitý přírodní zdroj. Jistotu ale nemáme. Neznáme její přesný druh, nemáme semena, kořeny ani listy. Zůstaly po ní texty, mince a recepty, které předepisují přísadu, již už nikdo neumí získat.
Bohatství jednoho severoafrického města
Silphium rostlo v oblasti starověké Kyrény, dnešního severovýchodního pobřeží Libye. Antické prameny je spojují především s úzkým pásem krajiny v Kyrénajce. Právě tato vzácnost byla základem jeho ceny.
Nešlo o plodinu, kterou by šlo jednoduše přesadit jinam a začít pěstovat ve velkém. Starověcí autoři naznačují, že pokusy o kultivaci mimo původní oblast nebyly úspěšné. Rostlina zřejmě vyžadovala specifickou kombinaci půdy, srážek a klimatu, kterou se nedařilo napodobit.
Kyréna díky ní získala výjimečné postavení. Byla významným řeckým městem, sídlila v ní proslulá filozofická kyrénská škola a oblast prosperovala z dálkového obchodu. Silphium se stalo jedním ze symbolů města i celé Kyrénajky.
Obchodníci získávali hlavně jeho pryskyřici, latinsky označovanou jako laser nebo laserpicium. Šťáva se získávala z kořene a stonku, nechávala se ztuhnout a pak se prodávala jako koření, léčivo i vonná látka.
Plinius starší píše, že za Caesarovy diktatury bylo z římské pokladny vydáno patnáct set liber laserpicia spolu se zlatem a stříbrem. Už samotný tento detail ukazuje, jakou cenu Římané této surovině přikládali.
Léčivo, koření i antikoncepce
Na mincích z Kyrény se silphium objevuje často: jako celá rostlina, stonek, list, květ i plod. Jeho plod měl nápadně srdcovitý tvar.
Právě odsud pochází oblíbená teorie, že dnešní symbol srdce vznikl podle semene nebo plodu silphia. Je to působivá představa: rostlina spojovaná s láskou, sexualitou a údajnou antikoncepcí měla dát podobu jednomu z nejznámějších znaků světa.
Jako jistý fakt to ale tvrdit nelze. Spojitost mezi mincemi z Kyrény a moderním symbolem srdce není prokázaná. Vývoj znaku, který dnes kreslíme jako srdce, je složitý a vede přes středověké rukopisy i výtvarné umění. Silphium do něj možná patří, možná ne. Jisté je jen to, že jeho plod byl na antických mincích skutečně zobrazován ve tvaru, který srdce nápadně připomíná.
Římský spisovatel Plinius starší i další autoři popisovali silphium jako mimořádně užitečné léčivo. Mělo pomáhat při zažívacích potížích, nachlazení, bolestech, otravách a celé řadě dalších problémů. V některých textech působí skoro jako všelék.
Nejvíc se ale silphium proslavilo údajnými účinky na plodnost. Pozdní antické lékařské prameny ho zmiňují v souvislosti s vyvoláním menstruace, antikoncepcí i ukončením raného těhotenství.
Tady je ale nutná opatrnost. Nemáme rostlinu, kterou bychom mohli chemicky prozkoumat, a nemůžeme tedy ověřit její skutečnou účinnost ani bezpečnost. Víme jen, co o ní psali lidé před dvěma tisíci lety. Historický popis není lékařský důkaz.
Přesto je zjevné, že silphium nebylo vnímáno jako obyčejné koření. Bylo součástí kuchyně, obchodu, lékařství i představ o sexualitě a lidském těle. Možná právě proto se jeho jméno dochovalo tak dlouho poté, co zmizelo samo.
Rostlina, kterou nikdo nedokázal ochočit
Zvláštní na silphiu je, že navzdory jeho obrovské ceně lidé zřejmě nikdy nedokázali plně ovládnout jeho pěstování. Antické zprávy naznačují, že se mu dařilo jen ve volné přírodě jeho původního domova.
To znamenalo, že nabídka závisela na sběru divoce rostoucích rostlin. A v ekonomice, která na exportu této jediné suroviny částečně stála, to představovalo obrovský problém.
Čím větší byla poptávka, tím intenzivněji se silphium sbíralo. Pokud se jeho populace nemohla obnovovat a lidé ji neuměli nahradit pěstováním, směřoval celý systém k jedinému konci.
Písemné prameny zachycují postupné mizení silphia téměř v přímém přenosu. Už Plinius starší, který zemřel roku 79 našeho letopočtu, psal o jeho vzácnosti.
Podle něj se za vlády Nerona podařilo najít jediný poslední stonek silphia. Byl poslán císaři jako kuriozita. Plinius dokonce uvádí, že ho Nero snědl.
Existuje jeho příbuzný dodnes?
Botanikové se dodnes neshodnou, kam silphium přesně zařadit. Nemají k dispozici herbářový vzorek ani DNA. Vycházejí jen z dobových popisů, mincí, reliéfů a nepřímých zpráv.
Nejčastěji se uvažuje o tom, že patřilo do čeledi miříkovitých a že bylo příbuzné rodu Ferula. Do stejné skupiny patří například asafoetida, známá také jako ďáblův trus, pryskyřice s velmi výraznou vůní používaná dodnes v některých kuchyních.
V roce 2022 vzbudila pozornost hypotéza tureckého badatele Mahmuta Mişky, podle níž by silphium mohlo přežívat v podobě vzácného druhu Ferula drudeana ze středního Turecka. Rostlina má některé vlastnosti připomínající starověké popisy a místní lidé ji po generace používali k léčebným účelům.
Jde ale pouze o hypotézu. Bez dochovaného vzorku antického silphia není možné provést přímé srovnání a říct: ano, tohle je ona. Vědecký konsenzus zatím neexistuje.
Ironií osudu je, že v Severní Americe dnes roste rod rostlin nazvaný Silphium. S antickou rostlinou z Kyrény ale nejspíš nijak příbuzný není. Jde jen o shodu jmen.
Jedním z nejpodivnějších pozůstatků po silphiu je římská kuchařka De re coquinaria, tradičně připisovaná Apiciovi. Text v dnešní podobě pochází z pozdní antiky a obsahuje řadu receptů, v nichž se objevuje laser.
Pryskyřice se přidávala do omáček k masu, rybám a zelenině, do dochucovadel i léčivých směsí. Jenže přesně tu ingredienci, která dávala pokrmům jejich chuť a vůni, dnes už nikdo nemá.
Moderní kuchaři a historici proto používají náhražky, především asafoetidu nebo jiné druhy rodu Ferula. Výsledek může připomínat antickou kuchyni, ale nikdy nemůže být úplně stejný. Chuť silphia zmizela spolu s rostlinou.
https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.02.0137%3Abook%3D19
https://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Plin.+Nat.+22.49
https://www.mdpi.com/2571-9408/5/2/51
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7825337/
https://www.kew.org/read-and-watch/silphium-mystery
https://www.britishmuseum.org/collection/object/C_EH-p697-3-Cyr
https://penelope.uchicago.edu/thayer/e/roman/texts/apicius/home.html
