Článek
Místo opředené mytologií
Slavná věštírna v Delfách na svahu horského masivu Parnassos byla oblíbeným cílem příznivců Apollónova věšteckého kultu přibližně od 8. století před naším letopočtem. Podle mýtu o ni bůh Apollón svedl lítou bitvu s hadem Pýthónem, jeho porážkou místo očistil a posléze se nadobro spojilo s jeho jménem. Podle této bitvy byly pojmenovány i Pýthie, kněžky, které v Delfách pronášely proroctví.
Dalším mytologickým příběhem spojeným s tímto dodnes magickým místem je příběh o hledání středu světa. Zeus v něm vypustil dva orly ze dvou opačných konců světa a jeho střed měl být v místě, kde se potkali. Samozřejmě se potkali v Delfách, kde byl vztyčen kámen Omfalos určující středobod všeho, takzvaný pupek světa, který zde najdete dodnes.
Cíl poutníků
Od pradávna putovali poutníci z celého antického světa do Delf, aby si vyslechli zdejší proroctví. Ta byla neurčitá a cesta k nim nebyla ani trochu jednoduchá.
Jak jsem slyšela během jednoho velmi příjemného večera v jedné z delfských restaurací, většina tazatelů do Delf kdysi připlouvala po moři. Kotvili v přístavu Kira. Vesnice je dodnes z Delf krásně viditelná, přestože mezitím vyrostlo mnohem větší a známější přístavní městečko Itea. Z přístavu putovali údolím pod masivem Parnassos, až nakonec vystoupali do 500metrové výšky, ve které dnes leží vstupní brána do archeologického naleziště. Starověká cesta dodnes vede údolím a moderní poutníci ji stále hojně využívají. Klikatí se mezi olivovníky, které zabírají celé údolí a vytváří dokonalou řeckou atmosféru.
Prvním cílem starověkých poutníků měl být pramen Kastalia, ve kterém se měli očistit. Následně měli nabídnout oběť, podle některých názorů se jednalo o naturálie a později o peníze. Po další oběti živého zvířete se teprve zjistilo, jestli bylo možné v daný den věštbu provést. Věštírna navíc nefungovala po celý rok, věštby mělo být možné získat pouze během vybraných dní. Zde je však potřeba podotknout, že veškeré informace, které se odborníkům o věštění v Delfách dodnes podařilo získat, jsou dosti omezené a mohou být zkreslené. Velká část informací o průběhu delfských rituálů pochází například od Plutarcha.
Dnešní archeologické naleziště
Delfy již v době svého působení nebyly zamrzlé v čase a není tomu tak ani dnes. Samotný Apollónův chrám prošel několika přestavbami a nejedná se tak o původní chrám ze 7. století před n.l., jehož základy měl podle mýtu položit samotný bůh Apollón, a jehož stavbu mělo dokončit architektonické duo Trofónios a Agamedes. Současné ruiny patří až třetí verzi chrámu postavené v roce 330 n.l. Některé části pochází z historických počátků Delf, jiné byly přidány až později například Římany.
Celý areál se rozkládá východně od současné vesnice Delfy ve svahu v nadmořské výšce od 500 do 660 m n. m. Jedná se tedy o poměrně fyzicky náročný výstup, který bych sama nerada podstupovala uprostřed léta. Delfy jsem navštívila v květnu, a přestože některé dny byly propršené, byla to podle mě ideální doba. Okolní příroda byla plná života, teploty nebyly extrémní a pohled do údolí během bouřlivého počasí nabízel jedinečné výhledy.
Vstupné letos na jaře vyšlo dospělou osobu na 20 EUR, které zde člověk skutečně využije. Zpozornět by měli lidé do pětadvaceti let, kteří mají vstup úplně zdarma. V případě důkladného procházení je totiž možné zde strávit několik hodin a s každou další úrovní, kterou člověk vystoupá, se před ním otevírají nové výhledy s naprosto odlišnou perspektivou. Asi nejvíce dechberoucím zážitkem pro mě bylo stát před amfiteátrem v jedné z nejvyšších úrovní naleziště a shlížet na zbytek ruin včetně Apollónova chrámu.
Neustále se měnící příroda
Tak, jako se v průběhu staletí měnila věštírna a přistavovaly se k ní nové části, tak v dnešní době delfské naleziště opět ustupuje přírodě. Masiv Parnassos je neustále v pohybu a padající úlomky skal v dnešní době již značně omezují provoz naleziště. V době mé návštěvy právě probíhaly zajišťovací práce na skále přímo nad hlavní částí naleziště. Přilehlá místa, turisty dříve oblíbená, včetně chrámu Athény Pronaie, který za dávných časů tvořil vstupní bránu do celých Delf a Gymnasia, obě nacházející se pod silnicí spojující horské vesnice Delfy a Arachova, jsou trvale uzavřená kvůli padajícímu kamení, obezřetnost je potřebná i pro projíždějící řidiče. Stejný osud potkal i pramen Kastalia.
Současná vesnice Delfy
Většina turistů do Delf přijede autobusem z Athén, zdrží se pár hodin, tak akorát k prohlídce naleziště a zase pokračuje v cestě. Touhle cestou jsem jít nechtěla, Delfy jsem si chtěla vychutnat společně s jejich okolím a načerpat jejich atmosféru, která je obzvlášť večer s ubývajícím světlem nebo ráno za úsvitu skutečně magická.
Sousední vesnice Delfy je plná malých roztomilých hotýlků a úžasných lidí. Z většiny hotelů je navíc úžasný výhled do údolí až k pobřeží Korintského zálivu. Nakonec jsem zde strávila celý jeden týden a ani trochu jsem se nenudila, na naleziště jsem se dokonce vypravila rovnou dvakrát. Dají se odtud navíc dělat příjemné krátké výlety do okolních vesnic nebo k moři. Osobně mohu doporučit sousední Arachovu nebo přímořské středisko Itea.
Výhled z vesnice Delfy na Korintský záliv
Použité zdroje:
- Osobní návštěva Delf
- Kniha Delphi, autorka Ioanna K. Konstantinou, aktualizované vydání z roku 2026, vydáno v Athénách v Hannibal Publishing House.
