Článek
Konec soudce P.
Na této toaletě Městského soudu strašlivým způsobem ukončil svůj život soudce P.
Před třiceti lety, doba byla ještě křupavá novotami, rozhodl se dále nebýt. Osudný den měl vést monstrozní hlavní líčení, a zatímco před jednací síní již debatovali obhájci v tógách a s vavřínovými věnci na pleších pečlivě nablýskaných krémy z dovozu, obžalovaní v pruhovaných trenčkotech pokuřovali tehdy ještě oblíbené partyzánky, znalci na slovo vzatí žužlali dýmky pochybností, prsty spravedlivým hněvem zaťaté vzhůru prokurátorka Vlasta česala své actio, předseda senátu obracel naruby poslední chvíle života.
Ne, žádné počty, výkazy vin, jen to dobré, jako kdysi jeho mikulovský strýc Hanč, když se dobrovolně utopil v sudu zvětralého veltlína, našli ho až po dvou dnech, nafouklého a zeleného jak olivu, ten před smrtí, podobně to dělají šóguni než se rozpárají, ostříhal kudrlinky vínečka a napsal lyrickou báseň, chvíli poseděl před sklepem, hlavu k polednímu slunci, a pak to skončil.
Tak i předseda senátu pomyslel dobrých věcí, vybavil si drobná naděleníčka slečny Soni, chtěla být vedoucí kanceláře, teď už jí k povýšení asi nikdo nepomůže, leda chlívák Luboš z odvolačky, na její chmýrka v podpaží, na jejich nasládlou vůni, když do nich jazykem psal básně, na její bosý klín, v němž lépe než ve filosofii stoiků nacházel klid.
Pak udeřil osmnáctkrát čelem o radiátor, až mu z hlavy zůstala jen fašírka. Obhájci a obžalovaní kvitovali procesní komplikace, prokurátorka Vlasta dostala šanci dál pilovat své actio, prý pak brala soukromě hodiny u Jiřiny Jiráskové, Soňa se stala milenkou předsedy odvolacího senátu Luboše a radiátor je jediným a němým svědkem té strašlivé události.
