Článek
Pepynka brzy k ránu
Zatímco půlnoční tanečnice a lupiči z benzínek sotva propadli sladkému snění, mravenci rána už proudí na Pepynku, takže po deváté se hemží jako veliké mraveniště.
Holky na prázdninách ukazují mladý tyrolský špek, kypí ze sporého tango textilu, v poledne, až slunce nabere pravou sílu, potřou ho panenským olejem, vystaví nebeskému ohni a on se bude škvířit, brát barvičku a vonět jedlíkům k chuti.
Mademoiselle Rita v kapitánské čepičce, s tetovanými pažemi i stehny, barvy již bezezbytku čokoládové, kynutá v rozhodných místech, ústa lankom dark cherry, ukládá své božské tělo na lehátko v Aleji mondén. Odhalí dokonale bosá podpaží, očekává milostnou bitku s pirátem, sluncem a solí ošlehaným svalnatcem, s kapsou naditou hotovostí, pořádným korábem a chutí unést ji k výpravám všemi moři světa. Ať se vám něco hezkého zdá, slečno Rito, přeje laskavě plavčík, a Rita již vstupuje do horkého písku, kolem jen palmy, tichý šum a na obzoru veliký koráb…
Ve stánku s houskami a pivem začíná dělný čas. Silák Ruda bere do každé ruky jeden stolitrový sud, plácne s nimi o zem, narazí si je už výčepní Pepí, na svou odpovědnost, ženské vedle v kuchyňce obsidiánovými noži otevírají housky jako obětované Aztéky, což vzrušeně pozoruje masochista pan Marold z Nuslí, osmělí se a zeptá, zda by i jeho takto nevykuchaly, nahého a znehybněného na nerezovém pultu, ženské nerozumí, smějí se zlatavými ústy, v rukách ty nože…
