Článek
Princip se narodil 25. července 1894 v malé vsi na území dnešní Bosny a Hercegoviny. V jeho životním příběhu bude právě datum narození hrát ještě dost významnou roli. Jeho dospívání jinak nebylo nijak zvláštní. Rodina byla chudá, Princip vystřídal několik škol (např. vojenskou a obchodní akademii) a v době svých středoškolských studií začal být i politicky aktivní. Kvůli svému členství ve skupině Mladá Bosna, která usilovala o bosenskou nezávislost, byl vyhozen ze školy a pokusil se vstoupit do srbské armády. Zrovna totiž probíhala mobilizace kvůli začátku 1. balkánské války. Pro jeho malou a slabou postavu ho však armáda odmítla.
Princip se ale svého přesvědčení a úsilí nevzdal a stal se členem spiklenecké skupiny, která si dala za cíl provést atentát na rakousko-uherského následníka trůnu, arcivévodu Františka Ferdinanda, při jeho návštěvě vojenských manévrů.
Počáteční komplikace a osudové výstřely
I když atentátníkům hrálo vše do karet, samotný atentát se málem proměnil ve frašku. První dva komplicové si totiž celou věc rozmysleli a připravenou bombu na arcivévodovo auto nehodili. Další člen skupiny, Nedeljko Čabrinović, už konal a bombu na auto hodil. Ta se od něj ale odrazila a vybuchla až za ním.
Otřesený arcivévoda bez úhony dojel na sarajevskou radnici a samozřejmě došlo ke změně jeho programu. Vše se zdálo být ztraceno. Jenže vlivem bídné organizace, špatného odbočení a nedostatečných bezpečnostních opatření se následně arcivévodova kolona aut zatoulala přímo k místu, kde stál Princip s pistolí v kapse.
Ten neváhal a začal na arcivévodu střílet. Se svou ženou Žofií byli na místě mrtví.
Obraz znázorňující atentát na Františka Ferdinanda od italského malíře Achille Beltrameho
Po atentátu (stejně jako ostatní komplicové) spolknul Princip kyanidovou kapsli, ale jed byl zřejmě příliš slabý a vyvolal pouze zvracení. Pokusil se tedy rychle zastřelit, jenže v tom mu už zabránili lidé z davu, kteří ho drželi až do příchodu policistů. Jeho osud byl zpečetěn.
Soudní proces a doživotní utrpení
Právě zde se do příběhu zapojuje Principův věk. Bylo mu totiž 19 let a podle tehdejších zákonů se tím pádem stále považoval za mladistvého. Téměř jistě se tím vyhnul trestu smrti a dostal nejvyšší možný trest - 20 let těžkého žaláře.
Podmínky jeho věznění byly více než drsné. Veškerý čas trávil v malé a špinavé cele terezínské Malé pevnosti, neustále připoután těžkými okovy (údajně vážily cca 10 Kg). Neměl s kým mluvit, nemohl si ani číst. Většinu dne navíc byla v jeho vězeňské kobce tma. Jedinou útěchou mu byly výchazky, které trvaly pouze pár minut.
Cela, ve které byl Gavrilo Princip údajně držen.
V krutých podmínkách se navíc plně rozvinula tuberkulóza, kterou trpěl už před svým odsouzením, a musela mu být amputována pravá paže. Psychicky byl Princip na úplném dně. Pokusil se dokonce oběsit na prostěradle, ale protože byl neustále hlídán, stačili dokonání oběšení zabránit strážní. Jakoby si svá muka musel vytrpět až do konce.
Když jsem v létě 1916 začal léčit Principa na chirurgickém oddělení posádkové nemocnice v Terezíně, byl už kandidátem smrti, živou mrtvolou. Jeho na kost vyschlé tělo pokrývaly četné tuberkulózní vředy velikosti dlaně.
V hrozných bolestech nakonec trpěl až do 28. dubna 1918, kdy vydechl naposledy. Františka Ferdinanda tak přežil o necelé 4 roky. V době smrti vážil pouhých 40 Kg.
Zdroje
