Článek
Celý princip testu je v podstatě jednoduchý. Vychází totiž z předpokladu, že právě interpretace na první pohled nejednoznačného objektu (v případě testu "skvrny") může odhalit skryté myšlenkové pochody, aspekty osobnosti a osobnostní rysy. Celý test pak pochází z roku 1921, kdy jej světu představil švýcarský psychiatr Hermann Rorschach (i když údajně nebyl prvním, kdo se možností takového testování zabýval).
Samotný test se skládá z deseti karet, na kterých jsou vždy po jedné umístěny inkoustové obrázky vypadající jako „náhodné“ skvrny. Vyšetřující lékař pacientovi postupně tyto obrázky ukazuje a vždy ho požádá, aby popsal, co mu obrázek připomíná nebo co v něm případně vidí.
Sleduje se, jestli pacient odpovídá tak, jako většina ostatních lidí a zapadá tak do „průměru“, nebo zda má spíše méně typické odpovědi, které by mohly naznačovat jeho osobnostní odchylku od normálu.
Pokud pacient vidí ve skvrně více různých tvarů, vypovídá to o jeho rozvinutější schopnosti rozlišovat a analyzovat informace a o jeho kreativitě. Jedinec který ve skvrnách vidí spíše lidské a zvířecí tvary je zase více emociální, než jedinec, který vidí převážně geometrické tvary. Ten se naopak spoléhá spíše na svůj logický úsudek. Kdo se věnuje spíše barvám, může být impulsivní. Kdo se soustředí prvně na samotný tvar, je spíše umírněnější a přemýšlivý.
Samotná pacientova odpověď je pak pouze jedním ze sledovaných projevů. Lékař se totiž zaměřuje také na čas, který pacient u jednotlivých obrázků stráví, nebo na to, jestli s obrázkem nějak manipuluje (např. si jej otočí). O naší osobnosti toho řekne dost také to, jestli se obrázkem budeme zabývat jako celkem, nebo se např. zaměříme pouze na jeho určitou část, která nás zaujme. Důležité vodítko poskytují i nevědomé reakce, jako třeba nervozita, rozsáhlý popis obrázku, nebo naopak popis strohý.
To by byl laický základ teorie Rorschachova testu, jak to ale vypadá v praxi?
Osmý obrázek Rorschachova testu.
To si můžeme ukázat třeba na tomto obrázku. Pozorně se na něj zadívejte a přemýšlejte, jak se cítíte a co Vám obrázek připomíná.
Pokud v něm vidíte čtyřnohé zvíře a cítíte se z něj spíše uvolněně a pozitivně, nevybočujete z průměru, což je dobře. Pokud Vám naopak tento obrázek dělá problémy a nedokázali jste v něm nic konkrétního vypozorovat, případně se při jeho zkoumání necítíte moc komfortně, může to znamenat problémy s řešením složitějších situací, nebo třeba sníženou emocionalitu.
Druhý obrázek Rorschachova testu.
Můžete si zkusit sami vyhodnotit i tento obrázek. Opět se na něj zadívejte a zkuste si zapsat, co Vám obrázek připomíná.
Typických odpovědí je v tomto případě mnohem více. Může se jednat o dvě lidské postavy, čtyřnohé zvíře, psa, slona nebo medvěda. Důležitější v tomto případě je ale to, co scéna znázorňuje. Pokud v ní vidíte souboj dvou postav, nebo zvířat (což může evokovat červená barva), může to naznačovat, jak zvládáte napjaté a konfliktní situace. Tedy to, že se někdy můžete uchýlit i k jejich agresivnímu řešení. Naopak lidé, kterým spíše přijde, že se postavy pouze dotýkají, jsou spíše klidnější typy, které se konfliktům vyhýbají.
Čtvrtý obrázek Rorschachova testu.
Jako poslední si můžete stejným způsobem zkusit vyhodnotit ještě tento obrázek.
Lidé v něm často vidí např. zvířecí kůži, koberec, ale i temnou postavu. Tento obrázek se zaměřuje převážně na to, jak vnímáte autoritu. Měl by působit spíše depresivně, až stísněně. Pokud někdo zmíní i pohlaví zvířete, téměř jednoznačně je vždy označeno za mužské. Zkušený lékař by pak v návaznosti na odpověď měl dokázat vyhodnotit, jaké postoje vůči autoritám zastáváte. Tedy jestli máte sklon se jim spíše podřizovat (např. snaha od obrázku co nejrychleji přejít dále), nebo naopak sklon se jim postavit (např. až zvýšený zájem o obraz, jeho studování, debatování, neutrální pocit).
Kontroverze metody
Rorschachův test samozřejmě není a nemůže být stoprocentní. Jeho přínos je však v tom, že lékaři může poskytnout určité vodítko. Samotná věrohodnost je pak ovlivněna spoustou faktorů.
Vždy se jedná o subjektivní reakci testovaného jedince, který z různých důvodů, ale i naprosto nevědomě, může „autocenzurovat“ své odpovědi, čímž výsledky zkreslí. A protože ani vyhodnocování testu není standardizované, tak si i vyhodnocující lékař může test vykládat více či méně „subjektivně“, čímž jeho výsledek rovněž podstatně ovlivní. Mezi další úskalí pak patří třeba používání testu u osob s mentálním postižením. V neposlední řade se pak díky jeho přístupnosti na internetu může pacient na odpovědi i předem připravit.
I přes své slabé stránky byl ve své době Rorschachův test průlomový a často se při vyšetřování psychických problémů používal. Jeho boom pak probíhal převážně v 60. letech 20. století. Relativně často se používá i dnes.
Zdroje:
