Článek
Ještě před rokem jsem si žila spokojeně ve svém malém domku, který byl uklizený, zahrada plná květů a já měla pocit, že mi patří svět. Nedokážu pochopit, že se všechno tak rychle změnilo.
Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají
Poznala jsem Jakuba náhodou. Vybírala jsem v obchodě novou myčku do kuchyně a najedou se ke mně přitočil a povídá: „Jestli vám mohu poradit, tak tento typ je málo poruchový. Trochu se tomu věnuji“. Mrknul na mě, ani jsem se nestačila narovnat z předklonu a už jsem byla pozvaná na kávu. Jakub byl muž činu.
Dvě hodiny nezavřel pusu. Byl zábavný. Vypadal vcelku dobře a když jsem se dívala na jeho ruce, cítila jsem lehké vzrušení. Odvedla jsem své nestoudné myšlenky jinam a přisuzovala to tomu, že jsem už několik měsíců bez partnera. Nedošlo mi, že jsem snadný cíl. A Jakub to evidentně uměl rozeznat. Hrál na správné noty. Lichotky, letmé doteky a dlouhé pohledy.
Moje láska mě naplňovala pár měsíců
Tři měsíce jsme se s Jakubem scházeli a bylo to parádní. Velká gesta, hodně sexu a já byla opravdu šťastná. Po dlouhé době jsem se cítila jako žena. I moje děti si všimly změny a byly za to rády. Mají už svůj život a na mě si udělají čas zřídkakdy. A pak to přišlo. Vyznání lásky jako z románu a ani jsem se nenadála a Jakub u mě bydlel.
Ze začátku si občas domů donesl nějaký starý rozbitý spotřebič s tím, že ho opraví a prodá. Vnímala jsem to pozitivně. Viděla jsem Jakuba jako shánčlivého muže, co se snaží vydělat korunu navíc. A naivně jsem si myslela, že mě třeba pozve na dovolenou. Za pár měsíců se začal můj dům plnit starým harampádím. Rozbité pračky, nefunkční sušičky, opotřebované lednice a já nevím co všechno začalo plnit sklep domu.
Děti mi otevřely oči a já se znovu nadechla
„Mami, jak to tady žiješ? Proč jsou všude na zahradě ty starý věci? To provozuješ sběrné suroviny? Měla jsi to tady takový hezký a teď žiješ na smetišti“, znechuceně komentovala dcera úroveň bydlení. A měla pravdu. Zavírala jsem oči před pravdou. S každou novou várkou starých věcí jsem zatnula zuby a věřila, že je Jakub výhodně prodá.
Jenže Jakub jen staré věci navážel, ale neprodával. Natož aby je opravoval. Došlo mi, že jsem si do domu nastěhovala člověka s nějakou poruchou osobnosti. Jakub měl zkrátka nutkavou potřebu si od lidí brát vše, co nepotřebovali. Říkal, že je to majetek a že lidi vyhazují věci, které jdou ještě opravit a mají nějakou cenu. Ale cena mé nemovitosti letěla strmě dolů kvůli jeho bordelu. S Jakubem jsem se rozešla a trvalo půl roku než si postupně odvezl vše, co nashromáždil. Jestli mě to o něčem přesvědčilo, tak že už s nikým nikdy nechci bydlet.
