Článek
Nenajdete ho ve školních učebnicích výtvarné výchovy ani na výstavách. A přesto ho zná skoro každý. Stačí zajít na pánské veřejné toalety, projet se vlakem z 80. let, nebo se vrátit vzpomínkami na základní školu, kde byl tento geometrický útvar často ryt do lavic s pečlivostí středověkého iluminátora.
Tvar, který řekne víc než tisíc slov
Kosočtverec s čárkou je vlastně symbolem. Stylizací. Zkratkou pro něco, o čem se nahlas nemluvilo, ale co každý poznal. Je to jednoduchý tvar – čtyři čáry tvořící kosočtverec a pátá svisle uprostřed – a přesto říká všechno. Není vulgární sám o sobě, ale všem je okamžitě jasné, co má vyjadřovat. Občas jsou i čáry okolo - jako chlupy.
A právě v tom spočívá jeho jedinečnost. V jiných zemích se kreslí spíš texty, někdy realistické obrázky, jinde zcela chybí snaha o symboliku. Ale tento český znak má něco navíc – vtip, úspornost, určitou míru tajemství.
Folklor na záchodcích
Tento symbol se stal jakousi lidovou zkratkou pro vyjádření sexuality, často anonymní, někdy vtipné, jindy spíš zoufalé. Je součástí specifického podhoubí českého prostředí, kde se tradice neudržují jen v kronikách a národopisných sbírkách, ale i v těch nejméně důstojných koutech každodennosti.
Možná by se dalo říct, že kosočtverec s čárkou je takový český hieroglyf, který přežil desítky let beze změny a bez potřeby legendy či vysvětlivky. Dokonce ani generace internetová, emoji generace, ho zcela nevytlačila. Pořád se objevuje – na zastávkách, na zdech, ve vzkazech.
Symbol, který spojuje
Když se nad tím zamyslíme, je na tom něco téměř dojemného. Tento malý znak spojuje napříč generacemi. Kreslili ho školáci za normalizace, kreslí ho i dnešní dospívající – i když možná jen z legrace nebo z tradice. Není to projev uměleckých ambicí, ale spíš kolektivního kódu, kterému každý rozumí, ale nikdo ho formálně nevyučuje.
Ať už se na tento symbol díváme jako na projev nevkusu, humoru, nebo tajného piktogramu, jedno je jisté: český kosočtverec s čárkou je kulturní fenomén.
Je to vulgarita?
Ano – v očích většiny lidí určitě ano, protože symbol zjevně odkazuje na intimní partie, byť stylizovaně. Navíc se zpravidla objevuje na místech, kde to nikdo nechce vidět – na zdech veřejných toalet, lavicích nebo školních tabulích. S tímto prostředím je spojen určitý nános „nevkusu“ a porušování společenských pravidel. Je to akt rebelie, provokace nebo nudy.
Je to umění?
Paradoxně – ano, ale ne v tradičním slova smyslu. Je to forma lidového výtvarného vyjádření, podobně jako prehistorické malby na stěnách jeskyní. Tvar se opakuje, má jasný vizuální kód a přežívá generace. V tom je jeho síla.
Dalo by se říct, že jde o „záchodové graffiti minimalismu“ – maximální význam v minimálním počtu čar. Kdyby ho někdo přenesl na plátno a dal do galerie se správným komentářem, kritici by mluvili o symbolickém minimalismu maskulinního kolektivního nevědomí.
Kdo je autorem?
To je na tom možná nejzajímavější: nikdo neví. Autor je anonymní. Jde o kolektivní znak, který vznikl kdysi dávno, nejspíš v 60.–70. letech 20. století, možná i dříve. Předával se ústně i vizuálně – od starších spolužáků mladším, jako zakázané kouzlo.
Kde byl poprvé nakreslen?
Neexistuje žádná doložená „první kresba“. Ale podle vyprávění pamětníků se objevoval už za socialismu, především na:
- venkovských školách
- zastávkách ČSAD
- ve vlacích
- a samozřejmě na záchodech ve fabrikách a hostincích
Kosočtverec s čárkou je symbol lidové kreativity, český kulturní artefakt bez známého původu, který někoho uráží, jiného baví – ale nikdo mu nerozumí „špatně“. Máme v něm kolektivní paměť, jednoduchost, ironii i drzost, která je Čechům tak vlastní.
Proč se český kosočtverec s čárkou nerozšířil celosvětově, když je tak geniálně jednoduchý?
Češi mají specifický vztah ke sprostotě a narážkám – rádi mluví o věcech nepřímo, skrývají významy, smějí se „mezi řádky“. Kosočtverec s čárkou je přesně ten typ humoru: není to přímo, ale každý ví, co to znamená.
Ve většině jiných kultur (např. v USA, Rusku, Japonsku) jsou projevy vulgarity buď přímo pojmenované (napíšou nápis, nakreslí realistický tvar), nebo tabuizované (nepíše se nic). Tak jednoduchý a zároveň dvojsmyslný znak jim nepřipadá dost „výmluvný“ nebo „odvážný“.
Kosočtverec s čárkou funguje jen v kultuře, kde ho naučíš rozpoznat. Neříká nic sám o sobě – musíš vědět, co znamená. V Česku je to „tajný kód“, který se předává od starších děcek mladším. V zahraničí by lidé možná viděli jen tvar, ale nepochopili by význam bez kontextu.
Zatímco symboly pro mužské přirození (např. penis jako jednoduchá raketa nebo banán) se dají nakreslit jednoduše a srozumitelně po celém světě, symboly pro ženské přirození jsou mnohem méně jasně uchopitelné. Kosočtverec je vlastně unikátní česká stylizace, ale ve světě žádný podobně jednoduchý geometrický znak neexistuje.
Češi mají dlouhou tradici „záchodové filozofie“ – od nápisů až po kresby. Už za komunismu byly veřejné záchodky jediným místem, kde si člověk mohl dovolit říct věci naplno nebo anonymně vykřiknout, co si myslí. Kosočtverec vznikl v tomhle podhoubí – jako tajný vzkaz, jako ventil, jako hra.
Anketa
Doporučené zdroje:
Český rozhlas – „Záchodová kultura: co vypovídají nápisy na zdech“
https://vltava.rozhlas.cz/zachodova-kultura-co-vypovidaji-napisy-na-zdech-5040361
(Rozbor anonymních vzkazů a symbolů jako zrcadla doby, včetně zmínek o vulgárních znacích.)