Fiala jako nový Masaryk? Profesor, který míří proti proudu

Když se podíváme na seznam českých premiérů od roku 1993, bije do očí jedna věc. Téměř všichni měli před jménem nějaký akademický titul – nejčastěji Ing., občas Mgr., někdy JUDr. nebo RNDr.. Vypadá to, že česká politika věří hlavně lidem s diplomem z ekonomky, práv nebo přírodních věd. Jenže pak tu máme Petra Fialu – jediného profesora mezi premiéry.

Od Václava Klause přes Miloše Zemana až po Andreje Babiše – inženýři a ekonomové v politice dominovali. Jejich vzdělání bylo zaměřené na čísla, tabulky a manažerský styl řízení. Odpovídá to i české mentalitě: lidé chtějí, aby někdo „řídil stát jako firmu“. A tak se z řady premiérů stali spíše technokrati než vizionáři.

Pak ale přišel Petr Fiala. Profesor politologie, PhDr., Ph.D., LL.M. – tedy člověk, který by se spíš hodil na univerzitní půdu než do čela vlády. Je suchý, akademický, působí někdy až moc profesorsky. A právě proto ho část veřejnosti těžko přijímá. „Co tenhle teoretik ví o životě?“ ptají se kritici. Jenže tahle jinakost je přesně to, co Fialu odlišuje od všech jeho předchůdců.

Václav Klaus — Ing., CSc. — 1993–1998
 Josef Tošovský — Ing. — 1998
 Miloš Zeman — Ing. — 1998–2002
 Vladimír Špidla — Mgr. — 2002–2004
 Stanislav Gross — JUDr. — 2004–2005
 Jiří Paroubek — Ing. — 2005–2006
 Mirek Topolánek — Ing. — 2006–2009
 Jan Fischer — RNDr., CSc. — 2009–2010
 Petr Nečas — RNDr. — 2010–2013
 Jiří Rusnok — Ing. — 2013–2014
 Bohuslav Sobotka — Mgr. — 2014–2017
 Andrej Babiš — Ing. — 2017–2021
 Petr Fiala — prof. PhDr., Ph.D., LL.M. — 2021–dosud

Zajímavý kontrast pak nabízí současná politická scéna. Zatímco většina českých premiérů měla akademický titul, mezi nejhlasitějšími opozičními lídry najdeme i politiky, kteří žádné vysokoškolské vzdělání nemají. Typickým příkladem je Tomio Okamura, předseda SPD, který má pouze maturitu z hotelové školy. Jeho voličům to ale nevadí – naopak, absence „elitního“ vzdělání pro ně představuje důkaz, že je blíž „obyčejným lidem“. V kontrastu s profesorem Fialou, který ztělesňuje akademický svět a „slušnou politiku“, tak vzniká ostrý rozdíl: jedni věří vzdělání a kompetenci, druzí sází na instinkt a jednoduchá hesla.

Historie přitom zná ještě jednu výjimku – prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. I on byl univerzitním profesorem, přednášel filozofii na Karlově univerzitě a teprve poté vstoupil do politiky. Masaryk tak ukázal, že akademik může stát u zrodu státu. Fiala na něj v jistém smyslu navazuje – i on přišel z univerzity do čela země, tentokrát ne jako prezident, ale jako premiér.

Oficiálně Petr Fiala nikdy neřekl, že by chtěl kandidovat na prezidenta. Naopak opakovaně zdůrazňuje, že jeho ambicí je vést vládu a že se soustředí na premiérskou funkci.

Ale politologové a komentátoři to často zmiňují jako možnost – právě proto, že Fiala je typ „profesor-státník“, který by mohl navázat na Masarykovskou tradici. Navíc po skončení premiérské éry (až jednou přijde) by to logicky byla role, kde by mohl zúročit svoji pověst slušného akademika s prozápadním směřováním.

Zdroj:

https://vlada.gov.cz/cz/clenove-vlady/prof–phdr–petr-fiala–ph-d–-ll-m–95166/

https://vlada.gov.cz/en/clenove-vlady/prof–phdr–petr-fiala–ph-d–-ll-m–95168/

https://encyclopedia.1914-1918-online.net/article/masaryk-tomas-garrigue/

https://en.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Masaryk