Článek
Nejhorší je, že to celé začíná nevinně. „Dej jí svetr, je chladno.“ No jo, má pravdu. Jenže pak to sklouzne k tomu, že vám vysvětlí, že cibule v ponožkách je jediný lék na horečku, a mezi řečí vás upozorní, že dítě bude mít křivá záda, protože sedí „jako paragraf“. Vám se vaří krev, ale ona si myslí, že vám pomáhá.
Jenže babička vnímá vnouče jako VIP projekt, kde ona je hlavní manažerka a vy asistentka, co může leccos pokazit. Hlídání „ráda pomůže“, ale občas je ta pomoc spíš kontrola. A navíc – přiznejme si to – když vám hlídá dítě zadarmo, cítí právo dodat i „odborné rady“.
Co s tím? Hádat se nemá smysl, babička je zkušená, vytrénovaná a vaše argumenty odrazí rychleji než ping-pongový míček. Jediné, co trochu funguje, je humor: „Mami, fakt myslíš, že cibule v ponožkách je lepší než Nurofen? To jsi dělala i se mnou? Možná proto jsem tak divná!“ A je ticho, aspoň na chvíli.
Jasně, můžete říct, že pokud chcete klid, máte si zaplatit chůvu. Jenže kdo by platil, když babička ráda pomůže a ještě vám uvaří omáčku do mrazáku? A přitom si u toho všeho stihne postěžovat, že nemáte pořádně vydezinfikovanou koupelnu a dítě je přebalené „moc nebo málo často“.
Má na to právo? Nemá. Dělá to stejně? Ano. A budete jí to zakazovat? No… budete?
Pokud vás její poznámky nechávají v klidu, nechte ji mluvit. Když vám ale stoupá tlak rychleji než cena plenek, zkuste nastavit hranice dřív, než přinese vlastní metr a začne vám měřit prach na poličkách:
„Mami, děkuju, že hlídáš. Jsem za to fakt ráda, ale nech si prosím rady, jen když se zeptám. Je to fér?“
A teď vy: Máte doma taky takovou generálku v zástěře? Kdy vám babiččina péče fakt pomohla… a kdy jste měla chuť odjet na měsíc pryč? Napište do komentářů. Protože jestli něco babičky milují víc než vnoučata, je to pocit, že je někdo poslouchá.
