Premiér za mřížemi? Co říká česká Ústava? Neudělal Babiš už ostudy dost?

Česká Ústava výslovně neříká, že premiér musí odstoupit, pokud je pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody. To znamená, že by pravomocný rozsudek sám o sobě premiéra funkce nezbavil.

Premiér může odstoupit pouze dobrovolně, podle článku 73 Ústavy, který stanoví, že předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta. Pokud se ale premiér rozhodne demisi nepodat, žádný ústavní mechanismus ho k tomu nenutí.

Prezident republiky nemůže premiéra jednoduše odvolat. Podle článku 74 Ústavy může prezident odvolat člena vlády pouze na návrh samotného premiéra. Premiéra samotného tedy nelze odvolat bez pádu celé vlády, například po vyslovení nedůvěry Poslaneckou sněmovnou podle článku 72 Ústavy.

Pokud by premiér byl zároveň poslancem, musela by Poslanecká sněmovna rozhodnout, zda ho vydá k výkonu trestu. Bez tohoto vydání by odsouzený premiér do vězení nastoupit nemohl a trest by musel „počkat“.

V situaci, kdy by premiér zůstal ve funkci i po pravomocném odsouzení, by vznikla bezprecedentní ústavní a politická krize. Politická odpovědnost by byla zcela na Poslanecké sněmovně, která by musela rozhodnout o vydání premiéra k výkonu trestu nebo o vyslovení nedůvěry vládě.

Tato situace odhaluje závažnou ústavní mezeru, která by mohla vést k hluboké krizi právního státu.

Po všech těch letech už ani nejde sečíst, kolik ostudy Andrej Babiš zvládl nasbírat. A přesto s každým dalším rokem přidává nový díl do své nekonečné politické frašky.

Teď čerstvě: Vrchní soud 23. června 2025 už podruhé zrušil osvobozující verdikt v kauze Čapí hnízdo. Vzkaz byl jasný: ten dotační cirkus kolem farmy je podezřelý z podvodu na sto honů. Babiš samozřejmě opět vytáhl svou ohranou kazetu o „politickém procesu“, ale faktem zůstává, že je opět obžalovaným – a to jen pár měsíců před volbami. A zároveň kandidátem na premiéra.

A že by to bylo poprvé? Kdepak. Už dávno předtím mu Evropská komise oficiálně potvrdila střet zájmů: coby premiér dál inkasoval dotace a státní zakázky přes Agrofert, který měl ve „svěřenském fondu“ jen naoko. Transparency International tomu říká bezprecedentní selhání politické kultury. Babiš tomu říká „kampaň“.

Pak tu máme jeho jméno v Pandora Papers: schéma přes offshore firmy, za které si nenakoupil rohlíky, ale vily za desítky milionů na Azurovém pobřeží. Vše skrytě, přes anonymní struktury na Panenských ostrovech. Vysvětlení? Žádné. Výsledek? Prohrál volby – ale hned se pustil do dalších.

A nesmíme zapomenout na pandemii. Chaotický management, výměny ministrů častější než tabulky PES, zadlužení státu o stovky miliard a řešení typu „koupili jsme to v Číně, hlavně se ptejte méně“. I zahraniční média tehdy psala o české vládě jako o příkladu „řízení podle průzkumu“.

Takže – jestli už Babiš udělal ostudy dost? Ano. A kdykoliv si někdo myslí, že narazil na dno, Babiš si vezme krumpáč a kopne o patro níž.

– Ústava České republiky