Článek
Jenže za tou statistikou se skrývá mnohem víc: slzy, trauma i nezměrná síla k návratu.
Američanka Amanda Anisimovová si po letech bolesti a přerušení kariéry vybojovala první grandslamové finále. Ve 26 letech. Po smrti svého otce a trenéra Konstantina v roce 2019 se její kariéra téměř zastavila. Zápasila s psychikou, byla mimo světovou špičku. A letos? Titul v Dauhá, finále v Torontu a nyní vysněný Wimbledon.
Jenže sobota přinesla kruté probuzení. Proti ní stála nekompromisní Iga Šwiateková, světová jednička, která hraje s přesností skalpelu a silou parního válce. Šanci Anisimovové nedala. Za necelou hodinu bylo hotovo: 6:0, 6:0.
Během zápasu se Amanda rozplakala. A slzy přišly znovu při ceremoniálu. „Děkuji mamince… a tátovi,“ zašeptala před dojatým publikem. Její tichý hold zesnulému otci obletěl svět. Nešlo jen o porážku. Šlo o příběh člověka, který se zvedl z úplného dna.
A přesto se do historie zapsala. Možná ne tak, jak by si přála. Ale s odvahou.
Na její stranu se postavili fanoušci i tenisové legendy. Australanka Rennae Stubbs na síti X napsala: „Nechte ji být. Je to finále Wimbledonu. Měla obrovský rok. Zaslouží si respekt.“
A ten si opravdu zaslouží. Ne za výsledek. Ale za to, že se vůbec dokázala vrátit. Protože někdy je cesta zpět mnohem těžší než samotný pád.
Takový výsledek ve finále ženského grandslamu pamatuje historie jen jednou – a to před 37 lety. Tehdy v roce 1988 rozdrtila Steffi Graf na Roland Garros sovětskou hráčku Natashu Zverevovou stejným skóre 6:0, 6:0. Graf tehdy zakončila sezónu tzv. Zlatým Grand Slamem, když vyhrála všechny čtyři grandslamy i olympiádu. Její vítězství je dodnes symbolem absolutní dominance – a nyní se k této elitní historické společnosti přidala i Šwiateková.
Zdroj:
https://www.instagram.com/p/DMA_RCStuFt/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=embed_video_watch_again
